Bůh nedělá rozdíly v lidech

Potom přišli do Kafarnau, a když byli v domě, zeptal se jich: O čem jste cestou rozmlouvali? Oni mlčeli, protože na cestě mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo je největší. Posadil se, zavolal si oněch dvanáct a řekl jim: Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech. (Mk. 9:33-35) Učedníci se dále dotazovali Pána Ježíše: V této chvíli přistoupili k Ježíšovi jeho učedníci a zeptali se ho: Kdo je největší v nebeském království? Tu zavolal dítě, postavil je doprostřed mezi ně a řekl: Skutečně říkám vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy udělá malým, jako je toto dítě, ten jen největší v nebeském království. (Mat. 18:1-4) Z prvního listu apoštola Petra čteme: Vaše duchovní představitele vybízím já sám duchovní představený jako oni, svědek utrpení Kristových a účastník slávy, která se má v budoucnosti zjevit: paste Boží stádo vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, nýbrž dobrovolně jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, nýbrž ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, nýbrž buďte svému stádu vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího věnce slávy.

Ze slov apoštola Petra usuzujeme, že představení různých obcí byli na stejné úrovni a že jich bylo více (viz. Kniha Zjevení). Nebyla mezi nimi žádná nadřazenost. V listě Galatským 2:1-10 se dovídáme, že apoštolové Jakub, Kéfas a Jan byli uznávané sloupy a byli na stejné úrovni. Uznali, že Pavel a Barnabáš jsou pro pohany a oni (Petr, Jakub, Jan) pro židy. Ani nebylo překážky ze strany těch, kteří skutečně něco znamenají. Jaké konečně měli postavení, to není pro mne důležité; Bůh nedělá rozdíly v lidech. (Gal. 2:6) I z listu apoštola Pavla vidíme, že mezi jednotlivými apoštoly nebyla žádná nadřazenost. Pán Ježíš zvolil Petra jako prvního z učedníků za skálu, na které založí svou církev, které On byl je a stále bude hlavou. Pán Ježíš se stal uhelným kamenem stavby církve (svého těla) a všichni ostatní byli, stále jsou a budou jenom dalšími kameny jeho stavby. A On je hlava těla, to je církve:stojí na začátku, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství.

Nikdo Pána Ježíše Krista nemůže nahradit ani zastoupit. Vždyť všichni zhřešili. Není rozdílu. Vždyť všichni jsou hříšníci a nemají tedy vznešenosti, která přichází od Boha. On je jediným prostředníkem mezi námi a Bohem. (Kol. 1:18) Dejte si pozor aby, vás nikdo nezotročil filosofií je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, které se opírají o světské prvopočátky, ne o Krista. Vždyť v něm bydlí celá plnost božství tělesně, a vy skrze něho jste přidružení k jeho plnosti, k němu, jenž je hlava všech (andělských knížat) a mocností. A že patříte k němu, byli jste obřezáni, ovšem ne obřízkou provedenou lidskýma rukama, nýbrž obřízkou Kristovou, která záleží v úplném svlečení hmotného těla. (Kol. 2:8-11) Když Krista vzkřísil z mrtvých (Bůh otec) a posadil po své pravici v nebi: vysoko nade všecky knížata, nade všecky mocnosti a síly, nade všechno panstvo-a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, nýbrž i v budoucím. Ano, všechno mu položil k nohám. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělo a všichni dostávají všechno od něho. (Ef. 1:20-23) Kdo by na této zemi chtěl Pána Ježíše Krista zastoupit?

Vždyť On je stále s námi. Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Vždyť ke komu bychom chtěli jít s naším pokáním, našimi prosbami?

(Řím 3:23) Šimon Petr mu odpověděl: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.

(Jan 6:68-69) Je totiž jenom jediný Bůh stejně tak jen jediný prostředník mezi Bohem a lidmi člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To je svědectví ve svůj čas. On a jedině On je naše spása. (1 Tim 2:5-6) V nikom jiném není spásy. Na celé zemi není lidem dáno žádné jiné jméno, skrze které bychom mohli dojít spásy. (Sk 4:12)