19. května 2019

O rodičích a dětech

Když se farao (satan) snažil v Egyptě (ve světě) zadržet (spoutat) děti hebrejů, tak Mojžíš neřekl my se zeptáme našich dětí, nebudou-li chtít s námi jít (vyjít) z Egypta mohou tu zůstat, ale řekl „půjdeme se svými mladými i starými; půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, protože máme svátek Hospodinův.“ (Exodus 10,9 ČSP)

Podobně jednal Ezdráš: „Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek.“ (Ezdráš 8,21 ČSP)

Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ (Skutky apoštolu 2,39 ČSP) Oni řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“ (Skutky apoštolů 16,31 ČSP)

Varovným příkladem je nám Eli, který svoje syny ctil více než Boha (1. Samuelova 2,29) a tak na celý dům Eli dopadl Boží soud. Eli a jeho dva synové zahynuli v jednom dni, neboť "jeho synové proklínali Boha, ale nenapomenul je." (1. Samuelova 3,13 ČSP)

Synové Élího byli ničemníci, neznali Hospodina (1. Samuelova 2,12 ČSP) Élí byl velmi starý. Slyšel o všem, co páchali jeho synové celému Izraeli, i o tom, že spávali s ženami, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání. (1. Samuelova 2,22 ČSP)

Další varovný příklad nacházíme u Samuele a jeho dvou synů: Stalo se, že když Samuel zestárl, ustanovil za soudce nad Izraelem své syny. Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. Jeho synové však nechodili po jeho cestě, hnali se za nekalým ziskem, brali úplatek a převraceli právo. Všichni izraelští starší se shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí po tvých cestách. (1. Samuelova 8,1-5 ČSP)

A jak těžce musel platit král David, za chyby ve výchově svých mnohých synů.

Už ve starém zákoně čteme: Opakuj je (slova zákona) svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. (Deuteronomium 6,7 ČSP) Učte je své syny — mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš i když vstáváš. (Deuteronomium 11,19 ČSP)

A v novém zákoně se dozvídáme, že (Boží služebník) „má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti se vší počestností.“ (1. Timoteovi 3,4) Je-li kdo bez úhony, muž jedné ženy, jenž má věřící děti, jemuž se nedá vytknout prostopášnost nebo nepoddajnost. (Titovi 1,6 ČSP) O Timoteovi je psáno: od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. (2. Timoteovi 3,15 ČSP)

A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům
: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili? Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. (Židům 12,5-11 ČSP)

V srdci chlapce vězí hloupost (bláznovství), hůl a naučení ji od něj vzdálí. (Přísloví 22,15 ČSP) Kdo zadržuje svou hůl, nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně ho kázní. (Přísloví 13,24 ČSP)

A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí. (Efezským 6,4 ČSP)