Když Kristus uzdravil nemocného pouhým slovem a zbavil ho břemene nemoci, neporušil zákon soboty, ale právě naopak zcela ho naplnil v nejhlubším slova smyslu, neboť jaké je odpočinutí pod břemenem nemoci?
Bůh přikázal, aby Izrael světil sobotu, co je ovšem obecně platným zákonem? Především duchovní význam soboty (duchovní sobota). Bůh nás uvádí do svého odpočinutí na základě dokonalého díla Ježíše Krista, jako kdysi uvedl člověka do svého odpočinutí na základě dokonalého díla stvoření.
Jestliže tedy křestané oddělují neděli pro tento duchovní účel, nedopouštějí se ničeho zlého, ale jednají přesně v duchu zákona soboty, zachovávajíce Boží uložený řád práce a odpočinku.
Pojem neděle, nic nedělat, tedy odpočívat, věcně vyjadřuje totéž co pojem soboty, tedy shabathu.
Proto je třeba odpočívat v Božím spásném díle s plnou důvěrou a nerušit Boží odpočinutí, tedy Boží sobotu, marnými skutky vlastní samospravedlnosti, protože tak jako byl starozákonní rušitel soboty potrestán smrtí, tak i ten kdo ruší Boží sobotu, svými skutky, namísto aby vírou přijal dílo Kristovo, nedosáhne na nový život z Boha, ale zůstane mrtev ve svých vinách a hříších. Tento zákon duchovní soboty, duchovního odpočinutí v Kristu platí obecně a bez výhrad.
Je tedy nesmírně důležité rozlišit v čem je sobota obecně platným zákonem, který platí vždy a všude a v čem je přikázáním, jehož platnost je omezena místem a dobou, pokud to pochopíme, tak nám nebude záležet na tom, zda se den odpočinku jmenuje sobota, nebo neděle a nebudeme z takových vedlejším věcí dělat teologickou vědu, nebo na nich dokonce stavět učení.
Proto nedělejme z přikázání omezeného dobou a místem obecně platný zákon! Neboť právě tímto omylem, který leží v tom, že zaměňujeme jádro se skořápkou, respektive ducha s literou, vzniká všechno sektářství.
Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. (Římanům 14:5-6)
Zajímavé zdůvodnění neděle. Duchovní sobota. A proč ne duchovní čtvrtek nebo úterý? Nedělejme si se zákona - z litery potřebu. Kdo mne miluje dodržuje moje přikázání, jako já jsem dodržoval přikázání svého Otce. Tu jsou ti, kteří mají svědectví ježíšovo a dodržují přikázání? Vlastně neděle je od slova nedělat, tak proč dělat? To, že tento název vznikl až v pozdějších stoletích, zatímco názvy např. v němčině a angličtině označují neděli za den slunce. Rozuměj zasvěcený slunci. A to je křesťanství? Syn člověka je pánem nad sobotou? Sobota je učiněná pro člověka. A kdo světí sobotu patří do sekty? To jsou mi novinky. Co asi vám Ježíš řekne až se s ním setkáte? "Jděte ode mne činitelé nepravosti?" Nepravost je přestupování zákona. V zájmu většiny jste schopni vykládat Boží slovo podle svých představ. Také přístup.
OdpovědětVymazat