O bolesti se dozvídáme velmi brzy po pádu stvoření, bolest je v podstatě příznak nemoci a tak čteme: "Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout." (Genesis 3,16 ČSP)
Bolesti a nemoci odstraní až samotný Pán, neboť jedině on je k tomu ustanoven: A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly. (Zjevení 21,4 ČSP)
Boží prorok Izaiáš o Něm prorokoval:
Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář (malomocný) — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. (Izaiáš 53,3-5 ČSP)
Evangelista Matouš píše: aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.‘ (Matouš 8,17 ČSP)
Ba dokonce byl učiněn "hříchem" který nemoc způsobuje:
Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2. Korintským 5,21 ČSP)
Nemoc (bolest) a smrt bude zahlazena teprve při příchodu Páně, neboť každé porušitelné tělo je smrtelné a může onemocnět až na smrt „neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.“ (1. Korintským 15,53 ČSP)
Tělo nebeské je neporušitelné a nesmrtelné, toto tělo nebude již žádné nemoci vydáno a ani žádné nemoci nepodlehne navěky (smrt), neboť to bude tělo oslavené a nepomíjivé.
V tomto pozemském těle, vzdycháme protože občas trpí ta či ona část těla, ale v novém těle „už kvílení nebude“.
Pár příkladů z Písma, ze kterých se dozvídáme, že i boží služebník muže onemocnět, být nemocný, být dlouhodobě (chronicky) nemocný, ba dokonce být nemocný na smrt a celkem přirozeně v důsledku nemoci i zemřít.
Zatímco Eliáš byl "vzat" tak jeho následovník „Elíša onemocněl nemocí, na kterou měl zemřít.“ (2. Královská 13, 14 ČSP)
Timoteus býval často (chronicky) nemocný a proto mu apoštol Pavel doporučil následující: Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem užívej trochu vína. (1. Timoteovi 5,23 ČSP)
Apoštol Pavel nechal Trofima nemocného v Milétu: Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu. (2. Timoteovi 4,20 ČSP)
Epafroditus byl v Římě velmi nemocem blízko smrti: Toužil totiž po vás všech a byl znepokojen, protože jste se doslechli, že onemocněl. A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. (Filipským 2,26-27 ČSP)
Dokonce i apoštol Pavel trpěl chronickou nemocí „osten v těle“ a měl pravděpodobně slabý zrak.
A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. (2. Korintským 12,7-10 ČSP)
Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. (Malachiáš 3,20 ČSP)
Bolesti a nemoci odstraní až samotný Pán, neboť jedině on je k tomu ustanoven: A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly. (Zjevení 21,4 ČSP)
Boží prorok Izaiáš o Něm prorokoval:
Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář (malomocný) — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. (Izaiáš 53,3-5 ČSP)
Evangelista Matouš píše: aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.‘ (Matouš 8,17 ČSP)
Ba dokonce byl učiněn "hříchem" který nemoc způsobuje:
Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2. Korintským 5,21 ČSP)
Nemoc (bolest) a smrt bude zahlazena teprve při příchodu Páně, neboť každé porušitelné tělo je smrtelné a může onemocnět až na smrt „neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.“ (1. Korintským 15,53 ČSP)
Tělo nebeské je neporušitelné a nesmrtelné, toto tělo nebude již žádné nemoci vydáno a ani žádné nemoci nepodlehne navěky (smrt), neboť to bude tělo oslavené a nepomíjivé.
V tomto pozemském těle, vzdycháme protože občas trpí ta či ona část těla, ale v novém těle „už kvílení nebude“.
Pár příkladů z Písma, ze kterých se dozvídáme, že i boží služebník muže onemocnět, být nemocný, být dlouhodobě (chronicky) nemocný, ba dokonce být nemocný na smrt a celkem přirozeně v důsledku nemoci i zemřít.
Zatímco Eliáš byl "vzat" tak jeho následovník „Elíša onemocněl nemocí, na kterou měl zemřít.“ (2. Královská 13, 14 ČSP)
Timoteus býval často (chronicky) nemocný a proto mu apoštol Pavel doporučil následující: Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem užívej trochu vína. (1. Timoteovi 5,23 ČSP)
Apoštol Pavel nechal Trofima nemocného v Milétu: Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu. (2. Timoteovi 4,20 ČSP)
Epafroditus byl v Římě velmi nemocem blízko smrti: Toužil totiž po vás všech a byl znepokojen, protože jste se doslechli, že onemocněl. A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. (Filipským 2,26-27 ČSP)
Dokonce i apoštol Pavel trpěl chronickou nemocí „osten v těle“ a měl pravděpodobně slabý zrak.
A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. (2. Korintským 12,7-10 ČSP)
Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. (Malachiáš 3,20 ČSP)
Žádné komentáře:
Okomentovat