11. března 2017

Upřímnost není pravda

Žijeme ve dnech úpadku. Jedním znakem doby konce, těchto těžkých časů, v nichž žijeme, je to, že se mnoho mluví o síle (moci), ale málo o poslušnosti vůči Božímu slovu. Známost, která se získá tím, že člověk prostě věří Písmu, je zavrhována. Zato je člověk nakloněn věřit té či oné moci, která nemá nic co činit s Duchem Svatým, ale je lidmi obdivována a později bude soustředěna v člověku hříchu a dokonale zjevena. Satan chce velmi rád těm, kdo žádostivě vyhlížejí po té či oné nadpřirozené síle, místo Ducha Svatého dát svou moc. Není zapotřebí mít vyjímečně ostrý zrak k tomu, abychom v současných dnech rozeznali předchůdce působivé moci bludu, o níž apoštol mluví ve 2 Tes. 2. U mnohých křesťanů převládá velká touha a nespokojenost na duchovním poli. Cítí, že jejich život je bez ovoce, a touží po nějaké vyšší úrovni svých zkušeností. Znají namnoze svou Bibli a svá slavná požehnání v Kristu příliš málo, a tak v nich vzniká nezdravá touha po vždy nových, hmatatelných zkušenostech, silných citových prožitcích, různých nových a nových zjevení. Z nedostatku schopnosti duchovního rozeznávání člověk připisuje Bohu a jeho Duchu něco, co v podstatě .je výsledkem obrazotvornosti, nebo duševního, ba i satanského původu (spiritismus, okultismus, osobní zjevení). Mnozí snad jsou upřímní, ale upřímnost není pravda; sama upřímnost není ochranou. Nikdy není ochranou proti všelijakým svodům. Jenom láska k pravdě a poslušnost vůči Božímu Slovu nás ochrání proti náboženskému zmatku naší doby.


Žádné komentáře:

Okomentovat