Bůh nenávidí pomluvy, lži a zle míněná slova

Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná. (Jakubův 1,26)

Tak je i jazyk malý úd a velikými věcmi se holedbá. Hle, jak nepatrný oheň - jak veliký les zanítí! A jazyk je oheň, svět nespravedlivosti; jazyk mezi našimi údy vystupuje jako poskvrňovač celého těla a podpalovač běhu přirozenosti, a je podpalován peklem. Ano, každé plémě i zvířat i ptáků i plazů i mořských živočichů lze krotit a je zkroceno plemenem lidským, jazyk však nikdo z lidí zkrotit nemůže - nepokojné zlo, vrchovatě plný smrtonosného jedu. Jím velebíme Pána a Otce a jím zlořečíme lidem podle Boží podoby učiněným; z těchže úst vychází velebení i zlořečení. Nehodí se, moji bratři, by se tyto věci takto děly. Což snad pramen z téhož otvoru chrlí sladké i hořké? Což může, moji bratři, fíkovník poskytnout olivy nebo vinná réva fíky? Aniž může solanka poskytnout sladkou vodu. (Jakubův 3,5-12)

Postav, Hospodine, k mým ústům stráž, hlídej před dveřmi mých rtů. (Žalm 141,3)

Kdo si hlídá ústa a jazyk, chrání svou duši před soužením. (Přísloví 21,23)