Bůh není omezen časem, hmotou, ani prostorem, protože je vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí.
VŠEVĚDOUCNOST - verše 1-6
Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly. Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš. Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám.
VŠUDYPŘÍTOMNOST - verše 7-12
Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.
VŠEMOHOUCNOST - verše 13-18
Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.
VŠEVĚDOUCNOST - verše 1-6
Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly. Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš. Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám.
VŠUDYPŘÍTOMNOST - verše 7-12
Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.
VŠEMOHOUCNOST - verše 13-18
Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat