Proroctví o Damašku - Zničení Damašku je spojeno koncem severního království Izraele (Efraim), s nímž měl spolek proti Judovi a především proti královské linii Davidově, nicméně není zamlčeno, že Bůh provede kázní i Judu pro jeho bezbožné jednání, neboť zapomněli se na Boha svého spasitele a to právě skrze tyto národy. Verše 12–14 mluví o mnoha národech, které se chtějí vypravit na Boží lid. Zdá se, že už jen čekají na ráno, aby Izraele pohltili, ale „než přijde ráno, už nejsou“, v současné době nelze tedy hovořit o naplnění prorockého výnosu o Damašku.
Prorocký výnos o Damašku: Hle, Damašek přestane být městem a stane se hromadou sutin. Města Aróeru budou opuštěna, budou patřit stádům -- ta budou uléhat a nebude, kdo by je vyplašil. Zmizí pevnost z Efrajima i království z Damašku. S ostatkem Aramejců to dopadne jako se slávou synů Izraele, je výrok Hospodina zástupů. I stane se v onen den, že Jákobova sláva zeslábne a jeho vykrmené tělo zhubne. A dopadne, jako když žnec sklízí nepožaté obilí a jeho paže kosí klasy -- bude to jako sbírání klasů v údolí Refájců. Zůstanou na něm paběrky, jako po otlučení olivy: Dvě, tři olivky na samém vrcholu, čtyři, pět na jejích plodících větvích, je výrok Hospodina, Boha Izraele. V onen den bude člověk vzhlížet ke svému Tvůrci a jeho oči budou s úctou hledět ke Svatému Izraele. Nebude vzhlížet k oltářům, dílu svých rukou; nebude s úctou hledět na to, co zhotovily jeho prsty, na ašéry a kadidlové oltáře. V ten den budou jeho bezpečná města jako opuštěná houština nebo pahorek, který opustili nepřátelé před syny Izraele. Země bude zcela opuštěná. Ano, zapomněla jsi na Boha své záchrany a na skálu svého bezpečí nepamatuješ. Proto, ačkoliv vysazuješ nejlíbeznější sadbu a zaséváš cizokrajnou révu, v den své setby ji oplotíš a ráno tvé semeno bude vzkvétat, avšak sklizeň v den tvé nemoci a nevyléčitelné bolesti uletí. Běda! Rachot mnohých národů! Budou burácet jako burácení moří. Hukot lidí! Budou hučet jako hukot mocných vod. Lidé budou hučet jako hukot mnohých vod. Ale okřikne je a utečou daleko a budou se hnát před větrem jako plevy po horách a jako prašný vír před vichřicí. Navečer hle, hrozba! Dříve než přijde ráno, už nejsou. To je podíl těch, kdo nás plení, a los těch, kdo na nás kořistí. (Izaiáš 17:1.14)
Prorocký výnos o Damašku: Hle, Damašek přestane být městem a stane se hromadou sutin. Města Aróeru budou opuštěna, budou patřit stádům -- ta budou uléhat a nebude, kdo by je vyplašil. Zmizí pevnost z Efrajima i království z Damašku. S ostatkem Aramejců to dopadne jako se slávou synů Izraele, je výrok Hospodina zástupů. I stane se v onen den, že Jákobova sláva zeslábne a jeho vykrmené tělo zhubne. A dopadne, jako když žnec sklízí nepožaté obilí a jeho paže kosí klasy -- bude to jako sbírání klasů v údolí Refájců. Zůstanou na něm paběrky, jako po otlučení olivy: Dvě, tři olivky na samém vrcholu, čtyři, pět na jejích plodících větvích, je výrok Hospodina, Boha Izraele. V onen den bude člověk vzhlížet ke svému Tvůrci a jeho oči budou s úctou hledět ke Svatému Izraele. Nebude vzhlížet k oltářům, dílu svých rukou; nebude s úctou hledět na to, co zhotovily jeho prsty, na ašéry a kadidlové oltáře. V ten den budou jeho bezpečná města jako opuštěná houština nebo pahorek, který opustili nepřátelé před syny Izraele. Země bude zcela opuštěná. Ano, zapomněla jsi na Boha své záchrany a na skálu svého bezpečí nepamatuješ. Proto, ačkoliv vysazuješ nejlíbeznější sadbu a zaséváš cizokrajnou révu, v den své setby ji oplotíš a ráno tvé semeno bude vzkvétat, avšak sklizeň v den tvé nemoci a nevyléčitelné bolesti uletí. Běda! Rachot mnohých národů! Budou burácet jako burácení moří. Hukot lidí! Budou hučet jako hukot mocných vod. Lidé budou hučet jako hukot mnohých vod. Ale okřikne je a utečou daleko a budou se hnát před větrem jako plevy po horách a jako prašný vír před vichřicí. Navečer hle, hrozba! Dříve než přijde ráno, už nejsou. To je podíl těch, kdo nás plení, a los těch, kdo na nás kořistí. (Izaiáš 17:1.14)
Žádné komentáře:
Okomentovat