Člověk nemá žádný automatický nárok na spasení

Člověk nemá žádný automatický nárok na spasení, neboť svobodnému rozhodnutí člověka, musí předcházet svrchované vyvolení Bohem.

(Bůh) Mojžíšovi říká: ‚ Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ‘ (Exodus 33,19) Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo praví faraonovi: ‚Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘ Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? (Římanům 9,15-24)

Zde leží důraz na Božím aktivním jednání, člověk se nachází ve formující ruce Stvořitele, stejně jako ve formující ruce hrnčíře.

Učení o vyvolení je podepřeno následujícími texty Písma:

Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří. Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“ (Jan 6,64-65)

On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista. (Efezským 1,4-5)

Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. (Římanům 8,29-30)

Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu. (Skutky apoštolů 13,48)

K vyvolení dochází ještě „před založením světa“ (Efezským 1,4) a před početím (Jeremiáš 1,5).

Boží vyvolení je spojeno se službou Bohu: Bůh vyvolil Šalamouna, aby postavil chrám pro Jeho jméno (1. Letopisů 28,10), pokolení Lévi ke kněžské službě (Deuteronomium 18,5). Pán Ježíš vyvolil učedníky k apoštolské službě (Lukáš 6,13; Skutky 1,2). Apoštol Pavel se stal „vyvoleným nástrojem“ pro pohany a všichni věřící jsou vyvoleni k tomu, aby nesli ovoce. (Jan 15,16).

K vyvolení nedochází podle lidských měřítek a kritérií: Izrael byl nejmenší mezi národy (Deuteronomium7,7), Mojžíš nebyl obratný v řeči (Exodus 4,10), Jeremiáš se cítil být příliš mladý (Jeremiáš 1,6), král David byl nejmladší ze synů Jišaje (1. Samuelova 16,11), ke Kristově církvi patří většinou slabí a neurození. (1.Korintským 1,27-28)

Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? (Jakub2,5)

Bůh vyvolil člověka ke spasení. Dříve než se rozhodneme pro Boha, tak ON se před založením světa rozhodl pro nás.