Křesťané nejsou povinni dodržovat soboty ve smyslu starého zákona

Nařízení Mojžíšova zákona byla jen stínem toho co mělo přijít, ale skutečnost je Kristus, ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Kolosským 2:16-17) V Kristu tedy máme žít i nadále ve stínu staré smlouvy a popírat tím, co nám daroval Kristus? Křesťané nejsou povinni dodržovat soboty ve smyslu starého zákona, celý starý zákon měl ukazovat na Krista a byl jen stínem toho co mělo přijít skutečností je ovšem Kristus, který je Pánem soboty, neboť Syn člověka je také pánem soboty (Marek 2:28), ON je nad sobotou a sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. (Marek 2:27)

Rozdíl mezi Mojžíšovým zákonem a Kristovým zákonem, shrnul Ježíš Kristus v tzv. kázání na hoře, kde žádal spravedlnost o mnoho vyšší než kterou mohla zajistit litera zákona. Vrahem již není jen vrah, ale i ten kdo se hněvá bez příčiny a smilníkem je již i ten kdo se na ženu dívá chtivě. Milost z moci Ducha tedy žádá mnohem více, než žádalo desatero nebo litera Zákona a ten kdo zpytuje srdce se s pouhou literou zákona rozhodně nespokojí.

Sobotu neboli neboli odpočinutí, můžeme mít Kristu každý den pokud možno celý život, sobotní odpočinutí bylo v podstatě předobrazem odpočinutí co máme v Kristu, naopak zákonnické dodržování soboty nás může přivést do prokletí, neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil. (Galatským 3:10), dále to má za následek vypadnutí z milosti, neboť je psáno zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti. (Galatským 5:4)

Zákon nedokáže žádný člověk naplnit. Zákon není určen pro křesťana neboť víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, smilníky, lidi praktikující homosexualitu, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení. (1.Timoteovi 1:8-10) Jako křesťan jsem pro zákon mrtvý, vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován. (Galatským 2:19)

Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše když jste byli od Boha poznáni, jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým zase znovu chcete otročit? Zachováváte dny, měsíce, období a roky! (Galatským 4:9-10) Celý zákon je totiž obsažen v Lásce, neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. (Galatským 5:14), to na čem nyní opravdu záleží je nové stvoření, proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. (2 Korintským 5:17), neboť ani obřízka ani neobřízka nic není, nýbrž nové stvoření. (Galatským 6:15)

Účelem zákona byla tzv. výchova starozákonního Božího lidu, nyní již nejsme pod tímto vychovatelem, protože zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: ‚a potomkům ‘, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: ‚a tvému potomku,‘ a tím potomkem je Kristus. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení. Neboť jestliže je to dědictví ze Zákona, není již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení. K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka. Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden. Staví se tedy Zákon proti Božím zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona. Avšak Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše Krista těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni pro víru, která měla být zjevena, takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli. Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení. (Galatským 3:16-29)

My jsme křesťané z nežidů, tedy z pohanů a pro nás platí ze starého zákona toto: Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali jim, aby nic z toho nezachovávali kromě toho, že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva. (Skutky apoštolů 21:25)

Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem. Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘. Zákon však není z víry, nýbrž: ‚Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.‘ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.‘ To proto, aby k pohanům přišlo to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha. Bratři, po lidsku pravím: Už potvrzenou závěť člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje. (Galatským 3:9-15)

Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne jako smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země -- smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich Pánem, je Hospodinův výrok, ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. (Jeremiáš 31:31-33)

Ježíš Kristus nepřišel zákon zrušit, ale naplnit: Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit (Matouš 5:17), mým odpočinkem tedy není sobota, ale Kristus: Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. (Matouš 11:28-30)

Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. (Římanům 14:5-6)