Člověk
se sám sobě stal bohem, zavrhl skutečného Boha a svrhl ho z trůnu ve
svém životě, vydal se na cestu svévole neboli bezbožnosti a tato cesta
ho zavedla k modlářství, počínaje vytesanými modlami z kamene a konče
modlou bohatství, zdraví a prosperity.
Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají. (Římanům 1:21-31)
Apoštol nám ukazuje, že všichni lidé jsou beznadějně ztraceni a propadli Božímu hněvu, neboť lidé měly přinejmenším svědectví o Bohu ve stvoření, ve kterém se zrcadlí věčná moc a Božství Stvořitele, takže jsou bez výmluvy.
Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají. (Římanům 1:21-31)
Apoštol nám ukazuje, že všichni lidé jsou beznadějně ztraceni a propadli Božímu hněvu, neboť lidé měly přinejmenším svědectví o Bohu ve stvoření, ve kterém se zrcadlí věčná moc a Božství Stvořitele, takže jsou bez výmluvy.
Naši předci sice kdysi znali Boha, ale jejich postup nebyl takový, že odcházeli od mnoha bohů a přicházeli jednomu pravému Bohu, ale právě naopak!
Kořenem jejich pádu bylo to, že odmítali Bohu vzdát čest, která Mu náleží, ve své pýše chtěli být sami sobě moudrými, místo Boha začali uctívat sami sebe, místo Stvořitele začali uctívat stvoření.
K úpadku došlo postupně, nejprve pošetilé myšlenky, poté zatemnění srdce a rozumu a nakonec modloslužba, která vedla k ohavným hříchům.
K úpadku došlo postupně, nejprve pošetilé myšlenky, poté zatemnění srdce a rozumu a nakonec modloslužba, která vedla k ohavným hříchům.
Jestliže se člověk vzdá Boha, nemůže si stěžoval pokud se Bůh vzdá jeho a vydá ho jeho vlastním žádostem a neosvědčené mysli.
Nejhorší je ovšem skutečnost, že nejen věděli o svém zlu a hříchu, neboť poznali Boží ustanovení, ale i toto zlo a hřích činili a dokonce takové jednání schvalovali i ostatním.
Žádné komentáře:
Okomentovat