Od Zákona nemůžeme očekávat spasení

Zákon se nám jeví jako zrcadlo, do kterého hledíme a poznáváme naši skutečnou tvář, od toho zrcadla (zákona) nemůžeme očekávat žádné spasení nebo ospravedlnění neboť „ze skutků Zákona nebude před ním (Bohem)  ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu“ (Římanům 3:20), skrze Zákon poznáváme, jak daleko je naše jednání od jednání Božího, naše záchrana není v zachovávání litery Zákona nebo v plnění skutků Zákona, ale ve víře v našeho spasitele Pána Ježíše Krista neboť „toto je skutek, jaký žádá Bůh: abyste věřili v toho, kterého On poslal.“ (Jan 6:29) Víme, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn. (Galatským 2:16)

To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká (1Janův 5:3) budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Není jiné přikázání větší než tato. (Marek 12:30-31)

„Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“ On mu řekl: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci. (Matouš 22:36-40) 

Někteří nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří. (Římanům 10:3)