Vavřínový věnec a trnová koruna

Každý člověk má možnost si vybrat mezi pomíjivou slávou světa a věčnou slávou nebe, buď pomíjivý věnec světské slávy nebo nepomíjivý věnec věčného života, buď dočasný věnec nebo věčný věnec, buď věnec smrti nebo věnec života. 

 

Svět ti nabízí pomíjivý vavřínový věnec (koruny, tituly, vysvědčení, známky, místa, postavení, funkce, moc, slávu, bohatství) zatímco Kristus ti nabízí trnovou korunu, která se jednoho dne promění v nevadnoucí korunu (věnec) života, na rozdíl od pomíjivých vavřínů světa (pomíjivé slávy) co jednou uvadnou jako květy trávy.

Vavřínový věnec

 

Vavřín vznešený (Laurus nobilis), alternativně též vavřín ušlechtilý, obvykle zvaný jen vavřín, je statný strom z čeledi vavřínovitých (Lauraceae). Silice, obsažené v čerstvých listech a dřevu, při požití mohou způsobit alergické reakce. Kromě toho silice, zejména při vdechování, mohou způsobovat halucinace, případně i ztrátu vědomí. 

 

V starořeckých mýtech se ve vavřínový strom proměnila nymfa Dafné, aby se skryla před ji pronásledujícím Apollónem, který pak na znamení smutku z neopětované lásky nosil na hlavě vavřínový věnec, od starověku je vavřín považován za symbol vítěství. 

 

Ve starověkém Řecku byli věnci spletenými z vavřínových snítek korunování vítězové nejen ve sportovních ale i v jiných soutěžích (odtud pochází pojem „vavřínové věnce“), podobně ve starověkém Římě byli vavřínovými věnci zdobeni vojevůdci, vracející se z vítězných válečných tažení. Také akademický titul „bakalář“, původně baccalaureatus vznikl zkrácením latinského sousloví bacca laurea coronatus, tedy „korunovaný vavřínovým věncem“; podobně od názvu poëta laureatus („vavřínovaný“ básník) pochází i termín „laureát“. 

 

Trnová koruna

 

Tu vzali vladařovi vojáci Ježíše s sebou do prétoria a svolali na něho celý oddíl, i svlékli ho a vložili na něho šarlatovou pláštěnku, A Z TRNÍ SPLETLI VĚNEC A NASADILI NA JEHO HLAVU, a do jeho pravice třtinu, i jali se před ním padat na kolena a posmívat se mu, říkajíce: Buď zdráv, Králi Židů! A naplivavše na něho, vzali tu třtinu a tloukli do jeho hlavy. (Matouš 27,27-30 PSP) 

 

Tu tedy Pilát Ježíše vzal a zbičoval A VOJÁCI SPLETLI Z TRNÍ VĚNEC A NASADILI NA JEHO HLAVU a oblékli ho v purpurový přehoz, i přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, Králi Židů! A dávali mu políčky. A Pilát vyšel zase ven a praví jim: Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm neshledávám žádné viny. (Ježíš tedy vyšel ven, maje na sobě ten trnový věnec a ten purpurový přehoz. (Jan 19,1-5 PSP) 

 

Nevíte, že ti, kdo běží na závodišti, běží sice všichni, cenu však dostává jeden? Běžte tak, abyste jí dobyli! Každý však, kdo o ni zápasí je ve všem zdrženlivý; jenže oni ovšem, ABY ZÍSKALI ZKAZITELNÝ VĚNEC, MY VŠAK NEZKAZITELNÝ. Já tudíž běžím tak - ne jakoby nejistě; tak rohuji - ne jako bych bušil do vzduchu, nýbrž ubíjím a v nevolnictví uvádím své tělo, abych snad, kázav druhým, sám nebyl zavržen. (1. Korintským 9,24-27 PSP) 

 

Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane VĚNEC ŽIVOTA, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují. (Jakubův 1,12 PSP) 

 

Nic se neboj těch věcí, jež brzy budeš trpět; hle, ďábel brzy bude některé z vás uvrhovat do vězení, abyste byli přezkoušeni, a budete mít strast deset dní. Buď věrný až do smrti a dám ti VĚNEC ŽIVOTA. (Zjevení Janovo 2,10 PSP) 

 

Přicházím rychle; přidržuj se toho, co máš, aby tvůj VĚNEC nikdo nevzal. Kdo vítězí, učiním ho sloupem v chrámě mého Boha, i nevyjde již nikdy ven a napíši na něho jméno mého Boha a jméno města mého Boha, nového Jerúsaléma, - to je to, jež sestupuje z nebe od mého Boha, - a své nové jméno. (Zjevení Janovo 3,11-12 PSP) 

 

… ale vy mi budete královstvím kněží a svatým národem. (Exodus 19,6 PSP) 

 

Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid získaný k vlastnictví, tak abyste vyhlašovali znamenitosti toho, jenž vás ze tmy povolal do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2,9 PSP) 

 

Světská sláva polní tráva, ale slovo našeho Boha zůstává navždy

 

Hlas praví: Volej! I pravil: Co mám volat? Všechno maso (tělo) je tráva a všechna jeho dobrota jako květ pole; tráva seschne, květ uvadne, jakmile na něj vítr יהוה zavane; věru, trávou je lid - tráva seschne, květ uvadne, ale slovo našeho Boha zůstává (trvá) navždy. (Izaiáš 40,6-8 PSP) 

 

Vždyť všechno maso (tělo) je jako tráva a všechna jeho sláva jako květ trávy - tráva uschla a [její] květ odpadl, slovo PÁNĚ však trvá navždy. To však je to slovo, jež vám bylo ohlášeno v blahé zvěsti. (1. Petrův 1,24-25 PSP) 

 

Vždyť on zná naše utvoření, pamatuje si, že my jsme prach; smrtelník - jeho dni jsou jako tráva; jako květ pole, tak kvete - když přes něho přejde vítr, již ho není, aniž ho ještě jeho místo uznává, ale laskavost יהוה? Od věčnosti a po věčnost nad jeho ctiteli, i jeho spravedlnost vůči dětem dětí, dbajícím jeho smlouvy a pamětlivým jeho nařízení k vykonávání jich. (Žalm 103,14-18 PSP)

každý, kdo věří, že Ježíš je KRISTUS, je zplozen z Boha, a každý, kdo miluje toho, kdo zplodil, miluje i toho, kdo je z něho zplozen. Po tomto poznáváme, že milujeme Boží děti: Když milujeme Boha a jsme bedlivi jeho příkazů. Ano, toto je láska k Bohu: Abychom byli bedlivi jeho příkazů, a jeho příkazy nejsou těžké, protože vše to, co je zplozeno z Boha, vítězí nad světem, a toto je to vítězství, jež nad světem zvítězilo: naše víra - kdo je ten, kdo vítězí nad světem, leč ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn? (1. Janův 5,1-5 PSP)

 

… a svět pomíjí, i jeho tužba, kdo však koná Boží vůli, zůstává navždy. (1. Janův 2,17 PSP)

 

 

Nelze sloužit Bohu i MAMONU

Nelze sloužit dvěma pánům (bohům), Bohu i MAMONU. 

 

Slovo MAMON (řecky: μαμωνᾶς) můžeme najít celkem na čtyřech místech Písma (Matouš 6,24; Lukáš 16,9.11.13).

 

Slovo MAMON (hebrejsky: מָמוֹן) znamená „bohatství, majetek, peníze“.

Slovo MANON je odvozeno z hebrejského slovesného kořene, jenž označuje „to, v co člověk doufá, čemu věří, nač spoléhá“, v českém jazyce se používá pro označení touhy po majetku nebo bohatství. 

 

V období středověku byl MAMON personifikován jako démon chamtivosti a touhy po bohatství, dále byl také personifikován jako jeden ze sedmi princů pekla. Slovo μαμμωνᾷ (řecky) označuje syrské božstvo, proto bůh bohatství MAMON.

Pojďme se podívat na jednotlivé texty Písma obsahující slovo MAMON.

Nikdo nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i MAMONU. Pro tuto příčinu vám pravím: Nestarejte se o své žití, čeho se najíte a čeho se napijete, ani o své tělo, čím se odějete; není žití více než strava a tělo než oděv? Zahleďte se na ptáky nebes, že nesejí, aniž žnou, aniž sklízejí do sýpek, a váš nebeský Otec je živí; nejste vy mnohem výtečnější než oni? A kdo z vás může svou starostlivostí přidat k svému vzrůstu jeden loket? A co se staráte o oděv? Všimněte si pozorně lilií na poli, jak rostou: nelopotí se, aniž předou, pravím vám však, že se ani Šalomoun ve vší své slávě tak neoblékal jako jedna z nich. Jestliže však Bůh takto přistrojuje trávu na poli, jež dnes je a zítra se hází do kamen, nepřistrojí mnohem spíše vás, malověrní? Nestarejte se tedy a neříkejte: Čeho se máme najíst? nebo: Čeho se máme napít? nebo: Co si máme obléci? Vždyť po všech těchto věcech se pídí národy; váš nebeský Otec přece ví, že veškeré tyto věci potřebujete. Usilujte však nejprve o Boží království a jeho spravedlnost a tyto všechny věci vám budou přidány. Nestarejte se tedy o zítřek, neboť zítřek se bude o sebe starat sám; den má dost na svém zlu. (Matouš 6,24-34 PSP) 

 

A já vám pravím: Čiňte si z MAMONU nespravedlivosti přátele, abyste, až ho bude ubývat, byli přijat do těch věčných stanů. Kdo je věren v nejmenším, je věren i v mnohém, a kdo je nespravedliv v nejmenším, je nespravedliv i v mnohém; jestliže jste se tedy neukázali věrnými v MAMONU nespravedlivém, kdo vám svěří to, co je pravé? A jestliže jste se neukázali věrnými v tom, co patří druhému, kdo vám dá to, co je vaše? Žádný čeledín nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i MAMONU. (Lukáš 16,9-13 PSP) 

 

A Bůh vyslovil všechna tato slova výrokem: Tvým Bohem jsem já, יהוה, jenž jsem tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků; nesmíš mít přede mnou dalších bohů. Nesmíš si zhotovit sochu ani žádné zobrazení toho, co je v nebesích shora, ani co je na zemi zespod, ani co je ve vodách zespod vůči zemi; nesmíš se jim klanět a nesmíš jim sloužit, neboť já, יהוה, tvůj Bůh, jsem BŮH žárlivý, navštěvující nepravost otců na dětech, na třetím a na čtvrtém pokolení mezi nenávidícími mě a prokazující laskavost tisícům mezi milujícími mě a mezi zachovávajícími mé rozkazy. (Exodus 20,1‭-‬6 PSP)

 

Z  výše uvedených textů plyne poučení, že i MANON (bohatství, majetek, peníze) může být dobrý sluha, ale jistě je špatný pán.

 

 

Přinést do domu ohavnost znamená stát se něčím, jako je ona

Přinést do domu ohavnost znamená stát se něčím, jako je ona. Jak vážné varování pro dnešní dobu! 

Rozumíme tomu plně? Člověk, který přinesl do svého domu ohavnost, stává se zlořečením jako je ona! (5. kniha Mojžíšova 7,25-26)

Sochy jejich bohů budete pálit ohněm; nesmíš být chtivý stříbra ani zlata na nich a brát si je, abys jím nebyl sváděn, neboť to je ošklivostí יהוה, tvému Bohu, a ošklivost nesmíš vnášet do svého domu, neboť by ses stal odevzdaným stejně jako ono; budeš se ho veskrze štítit a budeš si je veskrze ošklivit, neboť ono je odevzdané. (PSP) 

Tesané modly jejich bohů spalte ohněm. Nedychti po stříbru a zlatu, které je na nich, a neber si ho, jinak se na něj chytíš. Je to ohavností pro יהוה, tvého Boha. Nevnášej do svého domu žádnou ohavnost, ať se nedostaneš pod klatbu jako ona. Naprosto si to oškliv a zcela tím opovrhuj, vždyť je to pod klatbou. (ČSP) 

Ryté bohy jejich ohněm popálíš; nepožádáš stříbra a zlata, kteréž jest na nich, aniž ho sobě vezmeš, aby nebylo tobě osídlem, nebo ohavnost jest יהוה Bohu tvému. Aniž vneseš ohavnosti do domu svého, abys nebyl proklatý, jako i ona; všelijak v ohyzdnosti a v ohavnosti budeš míti ji, nebo proklatá jest. (BKR) 

Sochy jejich bohů spal. Nesmíš zatoužit po stříbru ani zlatu, které je na nich. Neber si je, abys neupadl do léčky. Pro יהוה, tvého Boha, je to ohavnost! Nesmíš si tu ohavnost přinést domů, jinak propadneš klatbě jako ona. Budeš se jí štítit a pokládat ji za hnusnou ohavnost, neboť propadla klatbě. (B21) 

Jejich řezby spal; nebaž po stříbře a zlatě, z nichžto jsou zhotoveny, a nic si z toho neber, aby ti to nebylo na zkázu, protože je to ohavností יהוה, Bohu tvému. Nezanášej z modly nic do příbytku svého, abys nebyl proklet jako jest ona. Jako neřád měj ji v ošklivosti a jako bláto a kal ať se ti hnusí, neboť je stižena klatbou. (Jan Hejčl 1930)

Podoby jejich bohů spálíte v ohni, nesmíš však zatoužit po stříbře nebo po zlatě z nich a nezmocníš se ho, abys pak proto nezahynul! Ohavnost je to pro Jahveho, tvého boha. Nevneseš žádnou oplzlou modlu v svůj dům, aby ses nestal prokletým, jako je ona! Budeš je mít v opovržení, budeš se jich přímo děsit! Proklety jsou. (Vladimír Šrámek 1947)

Je pro tebe život KRISTUS a smrt ZISK?

Žijeme ve zvláštní době, duchovně mrtvý lidé se bojí fyzické smrti, která je dočasná, ale nebojí se věčné smrti, která je věčná, myslí si že je zachrání rouška, ale ignorují dárce věčného života a skutečného Zachránce, věčného Boha. V jakém kontrastu jsou slova apoštola Pavla, který řekl "Pro mne totiž je žít Kristus a umřít zisk." (Filipským 1,21-23 PSP), nebo našeho Pána Ježíše Krista, který řekl "Pojď za mnou a pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým" (Matouš 8,28 PSP) a svým přátelům řekl "Neupadejte v strach před těmi, kteří zabíjejí tělo a potom nemají nic více, co by učinili. Ukáži vám však, koho se máte zaleknout: Zalekněte se toho, jenž poté, co zabije, má pravomoc uvrhnout do Gehenny. Ba, pravím vám: Tohoto se zalekněte." (Lukáš 12,4-5 PSP)

Nechť je ve vás to smýšlení, jež bylo i v Kristu Ježíši.