Smyslem života není být šťastný, ale být svatý, sedmkrát se v Božím slově
opakuje „Buďte svatí, jako já jsem svatý“ proto „usilujte o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána“ (Židům 12:14)
„Svatý“ původně znamenalo „zasvěcený Bohu“ nebo „oddělený pro Boha“ nebo „odevzdaný Bohu“.
Nazareus, tj. zasvěcený Bohu, oddělený pro Boha a odevzdaný Bohu se vyznačoval třemi věcmi:
Zdrženlivost od všeho co pochází z vinného kmene (ze světa). To znamenalo zřeknutí se pozemských slastí a radostí, které Bůh normálně dává k dispozici, ale které by mohly toho, kdo se zasvětil, odvést od Kristova kříže zpět do světa.
Dlouhé vlasy. Tím, že si člověk nechal růst vlasy, bylo rozhodnutí srdce viditelné i navenek. Dlouhé vlasy jsou ostudou a pohanou pro muže (1. Korintským 11:14), když se u někoho ukáže rozhodné myšlení pro Pána (Filipským 2:5-8) je to často důvod k posměchu, opovržení a pohaně.
Žádný styk s mrtvým. Ten, kdo se oddělí pro Boha, se musí vystříhat všech znečištění, hříchů a skutků těla, bez praktické svatosti nemůže být pro Boha nikdo použitelný.
Slib Nazarea byl naprosto dobrovolnou věcí,nezávisle na příslušnosti k pokolení se mohl muž nebo žena z Izraele v srdci rozhodnout, že se zcela oddělí pro Boha, v Božím slově čteme o různých lidech, kteří zůstali zasvěceni Bohu i po celý svůj život: Samson, Samuel, Jan Křtitel.
Jan Křtitel prohlásil: Já se musím umenšovat, aby On byl vyvýšen. Pavel řekl: Kdybych se chtěl zalíbit lidem, nejsem jeho učedníkem. Věřícím židům potom Pavel řekl: Bez víry není možné zalíbit se Bohu a co není z víry je hřích!
„Podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými v celém svém způsobu života.“ (1. Petrův 1:15) „neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení.“ (1. Tesalonickým 4:7)
„Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.“ (Zjevení Janovo 20:6) „blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ (Matouš 5:8)
„Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrův 12:9)
„Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“ (Zjevení Janovo 22:11) „zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ (Zjevení Janovo 14:12)
Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen. (Zjevení Janovo 22:21)
„Svatý“ původně znamenalo „zasvěcený Bohu“ nebo „oddělený pro Boha“ nebo „odevzdaný Bohu“.
Nazareus, tj. zasvěcený Bohu, oddělený pro Boha a odevzdaný Bohu se vyznačoval třemi věcmi:
Zdrženlivost od všeho co pochází z vinného kmene (ze světa). To znamenalo zřeknutí se pozemských slastí a radostí, které Bůh normálně dává k dispozici, ale které by mohly toho, kdo se zasvětil, odvést od Kristova kříže zpět do světa.
Dlouhé vlasy. Tím, že si člověk nechal růst vlasy, bylo rozhodnutí srdce viditelné i navenek. Dlouhé vlasy jsou ostudou a pohanou pro muže (1. Korintským 11:14), když se u někoho ukáže rozhodné myšlení pro Pána (Filipským 2:5-8) je to často důvod k posměchu, opovržení a pohaně.
Žádný styk s mrtvým. Ten, kdo se oddělí pro Boha, se musí vystříhat všech znečištění, hříchů a skutků těla, bez praktické svatosti nemůže být pro Boha nikdo použitelný.
Slib Nazarea byl naprosto dobrovolnou věcí,nezávisle na příslušnosti k pokolení se mohl muž nebo žena z Izraele v srdci rozhodnout, že se zcela oddělí pro Boha, v Božím slově čteme o různých lidech, kteří zůstali zasvěceni Bohu i po celý svůj život: Samson, Samuel, Jan Křtitel.
Jan Křtitel prohlásil: Já se musím umenšovat, aby On byl vyvýšen. Pavel řekl: Kdybych se chtěl zalíbit lidem, nejsem jeho učedníkem. Věřícím židům potom Pavel řekl: Bez víry není možné zalíbit se Bohu a co není z víry je hřích!
„Podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými v celém svém způsobu života.“ (1. Petrův 1:15) „neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení.“ (1. Tesalonickým 4:7)
„Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.“ (Zjevení Janovo 20:6) „blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ (Matouš 5:8)
„Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrův 12:9)
„Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“ (Zjevení Janovo 22:11) „zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ (Zjevení Janovo 14:12)
Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen. (Zjevení Janovo 22:21)
Žádné komentáře:
Okomentovat