Vavřínový věnec a trnová koruna

Každý člověk má možnost si vybrat mezi pomíjivou slávou světa a věčnou slávou nebe, buď pomíjivý věnec světské slávy nebo nepomíjivý věnec věčného života, buď dočasný věnec nebo věčný věnec, buď věnec smrti nebo věnec života. 

 

Svět ti nabízí pomíjivý vavřínový věnec (koruny, tituly, vysvědčení, známky, místa, postavení, funkce, moc, slávu, bohatství) zatímco Kristus ti nabízí trnovou korunu, která se jednoho dne promění v nevadnoucí korunu (věnec) života, na rozdíl od pomíjivých vavřínů světa (pomíjivé slávy) co jednou uvadnou jako květy trávy.

Vavřínový věnec

 

Vavřín vznešený (Laurus nobilis), alternativně též vavřín ušlechtilý, obvykle zvaný jen vavřín, je statný strom z čeledi vavřínovitých (Lauraceae). Silice, obsažené v čerstvých listech a dřevu, při požití mohou způsobit alergické reakce. Kromě toho silice, zejména při vdechování, mohou způsobovat halucinace, případně i ztrátu vědomí. 

 

V starořeckých mýtech se ve vavřínový strom proměnila nymfa Dafné, aby se skryla před ji pronásledujícím Apollónem, který pak na znamení smutku z neopětované lásky nosil na hlavě vavřínový věnec, od starověku je vavřín považován za symbol vítěství. 

 

Ve starověkém Řecku byli věnci spletenými z vavřínových snítek korunování vítězové nejen ve sportovních ale i v jiných soutěžích (odtud pochází pojem „vavřínové věnce“), podobně ve starověkém Římě byli vavřínovými věnci zdobeni vojevůdci, vracející se z vítězných válečných tažení. Také akademický titul „bakalář“, původně baccalaureatus vznikl zkrácením latinského sousloví bacca laurea coronatus, tedy „korunovaný vavřínovým věncem“; podobně od názvu poëta laureatus („vavřínovaný“ básník) pochází i termín „laureát“. 

 

Trnová koruna

 

Tu vzali vladařovi vojáci Ježíše s sebou do prétoria a svolali na něho celý oddíl, i svlékli ho a vložili na něho šarlatovou pláštěnku, A Z TRNÍ SPLETLI VĚNEC A NASADILI NA JEHO HLAVU, a do jeho pravice třtinu, i jali se před ním padat na kolena a posmívat se mu, říkajíce: Buď zdráv, Králi Židů! A naplivavše na něho, vzali tu třtinu a tloukli do jeho hlavy. (Matouš 27,27-30 PSP) 

 

Tu tedy Pilát Ježíše vzal a zbičoval A VOJÁCI SPLETLI Z TRNÍ VĚNEC A NASADILI NA JEHO HLAVU a oblékli ho v purpurový přehoz, i přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, Králi Židů! A dávali mu políčky. A Pilát vyšel zase ven a praví jim: Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm neshledávám žádné viny. (Ježíš tedy vyšel ven, maje na sobě ten trnový věnec a ten purpurový přehoz. (Jan 19,1-5 PSP) 

 

Nevíte, že ti, kdo běží na závodišti, běží sice všichni, cenu však dostává jeden? Běžte tak, abyste jí dobyli! Každý však, kdo o ni zápasí je ve všem zdrženlivý; jenže oni ovšem, ABY ZÍSKALI ZKAZITELNÝ VĚNEC, MY VŠAK NEZKAZITELNÝ. Já tudíž běžím tak - ne jakoby nejistě; tak rohuji - ne jako bych bušil do vzduchu, nýbrž ubíjím a v nevolnictví uvádím své tělo, abych snad, kázav druhým, sám nebyl zavržen. (1. Korintským 9,24-27 PSP) 

 

Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane VĚNEC ŽIVOTA, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují. (Jakubův 1,12 PSP) 

 

Nic se neboj těch věcí, jež brzy budeš trpět; hle, ďábel brzy bude některé z vás uvrhovat do vězení, abyste byli přezkoušeni, a budete mít strast deset dní. Buď věrný až do smrti a dám ti VĚNEC ŽIVOTA. (Zjevení Janovo 2,10 PSP) 

 

Přicházím rychle; přidržuj se toho, co máš, aby tvůj VĚNEC nikdo nevzal. Kdo vítězí, učiním ho sloupem v chrámě mého Boha, i nevyjde již nikdy ven a napíši na něho jméno mého Boha a jméno města mého Boha, nového Jerúsaléma, - to je to, jež sestupuje z nebe od mého Boha, - a své nové jméno. (Zjevení Janovo 3,11-12 PSP) 

 

… ale vy mi budete královstvím kněží a svatým národem. (Exodus 19,6 PSP) 

 

Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid získaný k vlastnictví, tak abyste vyhlašovali znamenitosti toho, jenž vás ze tmy povolal do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2,9 PSP) 

 

Světská sláva polní tráva, ale slovo našeho Boha zůstává navždy

 

Hlas praví: Volej! I pravil: Co mám volat? Všechno maso (tělo) je tráva a všechna jeho dobrota jako květ pole; tráva seschne, květ uvadne, jakmile na něj vítr יהוה zavane; věru, trávou je lid - tráva seschne, květ uvadne, ale slovo našeho Boha zůstává (trvá) navždy. (Izaiáš 40,6-8 PSP) 

 

Vždyť všechno maso (tělo) je jako tráva a všechna jeho sláva jako květ trávy - tráva uschla a [její] květ odpadl, slovo PÁNĚ však trvá navždy. To však je to slovo, jež vám bylo ohlášeno v blahé zvěsti. (1. Petrův 1,24-25 PSP) 

 

Vždyť on zná naše utvoření, pamatuje si, že my jsme prach; smrtelník - jeho dni jsou jako tráva; jako květ pole, tak kvete - když přes něho přejde vítr, již ho není, aniž ho ještě jeho místo uznává, ale laskavost יהוה? Od věčnosti a po věčnost nad jeho ctiteli, i jeho spravedlnost vůči dětem dětí, dbajícím jeho smlouvy a pamětlivým jeho nařízení k vykonávání jich. (Žalm 103,14-18 PSP)

každý, kdo věří, že Ježíš je KRISTUS, je zplozen z Boha, a každý, kdo miluje toho, kdo zplodil, miluje i toho, kdo je z něho zplozen. Po tomto poznáváme, že milujeme Boží děti: Když milujeme Boha a jsme bedlivi jeho příkazů. Ano, toto je láska k Bohu: Abychom byli bedlivi jeho příkazů, a jeho příkazy nejsou těžké, protože vše to, co je zplozeno z Boha, vítězí nad světem, a toto je to vítězství, jež nad světem zvítězilo: naše víra - kdo je ten, kdo vítězí nad světem, leč ten, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn? (1. Janův 5,1-5 PSP)

 

… a svět pomíjí, i jeho tužba, kdo však koná Boží vůli, zůstává navždy. (1. Janův 2,17 PSP)