Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám

Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Kolosským 2:16-17)

Nařízení Mojžíšova zákona byla jen stínem toho co mělo přijít, ale skutečnost je Kristus. V Kristu tedy máme nadále žít i ve stínu staré smlouvy a popírat tím, co nám daroval Kristus?

Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto, abyste posuzovali jeho názory. Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal. Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? Pro svého pána stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit. Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých. Ty pak, proč soudíš svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží. Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel! Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré. Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé ho mají v úctě. A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který pohoršuje druhého tím, co jí. Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje. Víru, kterou máš ty, měj pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné. Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, protože nejednal na základě víry. Všecko, co není z víry, je hřích. (Římanům 14:1.23)

Všechno živé, co se hýbe, budete mít za pokrm. Jako jsem vám dal zelené rostliny, tak vám dávám všechno. Jen maso s jeho životem, s jeho krví, nejezte. (Genesis 9:3‭-‬4)

Neboť tak usoudil Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno než tyto nezbytnosti: zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi.” (Skutky 15:28‭-‬29)

Petrovi Duch říká: Co Bůh očistil to je čisté. Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: vidí otevřené nebe, z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci. I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ (Skutky apoštolů 10:10-15) 

Pán Ježíš prohlásil za čisté všechny pokrmy v Marek 7:18-19 Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že vše, co zvnějšku vchází do člověka, ho nemůže znečistit, protože nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází do záchodu?“ 

Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí. Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním: posvěcuje se to skrze slovo Boží a přímluvu. (1. Timoteovy 4:1-5)

Ti kdo hřešili pod Zákonem budou Zákonem souzeni a odsouzeni

Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni. Neboť u Boha ne jsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo jej plní. Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají. Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují, v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech. (Římanům 2:12‭-‬16)  

Z výše uvedeného se učíme, že ti kdo bez Zákona hřešili, bez Zákona také zahynou a ti kdo hřešili pod Zákonem budou Zákonem souzeni a odsouzeni. Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.‘ (Galatským 3:13)  Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří. (Římanům 10:4)
 
Jako křesťan jsem pro zákon mrtvý, vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován. (Galatským 2:19) 

Od Zákona nemůžeme očekávat spasení

Zákon se nám jeví jako zrcadlo, do kterého hledíme a poznáváme naši skutečnou tvář, od toho zrcadla (zákona) nemůžeme očekávat žádné spasení nebo ospravedlnění neboť „ze skutků Zákona nebude před ním (Bohem)  ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu“ (Římanům 3:20), skrze Zákon poznáváme, jak daleko je naše jednání od jednání Božího, naše záchrana není v zachovávání litery Zákona nebo v plnění skutků Zákona, ale ve víře v našeho spasitele Pána Ježíše Krista neboť „toto je skutek, jaký žádá Bůh: abyste věřili v toho, kterého On poslal.“ (Jan 6:29) Víme, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn. (Galatským 2:16)

To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká (1Janův 5:3) budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Není jiné přikázání větší než tato. (Marek 12:30-31)

„Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“ On mu řekl: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci. (Matouš 22:36-40) 

Někteří nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří. (Římanům 10:3)

 

Slyšíte vůbec, co Zákon říká?

Takže vy chcete být pod Zákonem? Povězte mi, slyšíte vůbec, co Zákon říká? Je psáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. Ten z otrokyně se ale narodil jen podle těla, kdežto ten ze svobodné skrze zaslíbení. Je to jinotaj; ty ženy jsou dvě smlouvy. Jedna je z hory Sinaj a tak jako Hagar rodí své děti do otroctví. Tato Hagar představuje horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví. Nebeský Jeruzalém je ale svobodný a ten je naší matkou. Je přece psáno: "Raduj se, neplodná, ty, jež nerodíš, jásej a křič, jež nemáš bolesti! Dětí opuštěné je totiž mnoho, více než té, jež muže má." Vy, bratři, jste tedy jako Izák dětmi zaslíbení. Dnes je to stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje narozeného podle Ducha. Co ale říká Písmo? "Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné!" A tak, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale té svobodné. (Galatským 4 :21-31)

Nařízení Mojžíšova zákona byla jen stínem toho co mělo přijít, ale skutečnost je Kristus, ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Kolosským 2:16-17) V Kristu tedy máme žít i nadále ve stínu staré smlouvy a popírat tím, co nám daroval Kristus? Celý starý zákon měl ukazovat na Krista a byl jen stínem toho co mělo přijít skutečností je ovšem Kristus.

Rozdíl mezi Mojžíšovým zákonem a Kristovým zákonem, shrnul Ježíš Kristus v tzv. kázání na hoře, kde žádal spravedlnost o mnoho vyšší než kterou mohla zajistit litera zákona. Vrahem již není jen vrah, ale i ten kdo se hněvá bez příčiny a smilníkem je již i ten kdo se na ženu dívá chtivě. Milost z moci Ducha tedy žádá mnohem více, než žádalo desatero nebo litera Zákona a ten kdo zpytuje srdce se s pouhou literou zákona rozhodně nespokojí.

Zákon nedokáže žádný člověk naplnit. Zákon není určen pro křesťana neboť víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, smilníky, lidi praktikující homosexualitu, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení. (1.Timoteovi 1:8-10) Jako křesťan jsem pro zákon mrtvý, vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován. (Galatským 2:19)

Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše když jste byli od Boha poznáni, jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým zase znovu chcete otročit? Zachováváte dny, měsíce, období a roky! (Galatským 4:9-10) Celý zákon je totiž obsažen v Lásce, neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. (Galatským 5:14), to na čem nyní opravdu záleží je nové stvoření, proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. (2 Korintským 5:17), neboť ani obřízka ani neobřízka nic není, nýbrž nové stvoření. (Galatským 6:15)

Účelem zákona byla tzv. výchova starozákonního Božího lidu, nyní již nejsme pod tímto vychovatelem, protože zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: ‚a potomkům ‘, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: ‚a tvému potomku,‘ a tím potomkem je Kristus. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení. Neboť jestliže je to dědictví ze Zákona, není již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení. K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka. Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden. Staví se tedy Zákon proti Božím zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona. Avšak Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše Krista těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni pro víru, která měla být zjevena, takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli. Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení. (Galatským 3:16-29)

Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem. Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘. Zákon však není z víry, nýbrž: ‚Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.‘ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.‘ To proto, aby k pohanům přišlo to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha. Bratři, po lidsku pravím: Už potvrzenou závěť člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje. (Galatským 3:9-15)

Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne jako smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země -- smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich Pánem, je Hospodinův výrok, ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. (Jeremiáš 31:31-33)

Plníš vskutku královský zákon podle Písma?

„Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Není jiné přikázání větší než tato.“ (Marek 12:30-31)

  

Zákon a Milost

Nikdo není schopen Zákon naplnit.  Zákon je duchovní, ne tělesný, neboť pokud se mění kněžství, mění se i Zákon.

Zákon:
Matouš 5:21: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům:
‚Nezavraždíš.‘ Kdo by zavraždil, propadne soudu.

Milost:
Matouš 5:22: Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se bez příčiny hněvá na svého bratra. Kdo by svému bratru řekl: ‚Raka‘, propadne veleradě. Kdo by mu řekl: ‚Blázne‘, propadne ohnivé Gehenně.

Zákon:
Matouš 5:27: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům:
‚Nezcizoložíš.‘

Milost:
Matouš 5:28: Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

Kdo zachovává Zákon, je pod Zákonem, nikoliv pod milostí.

Buď Kristus, víra a milost nebo Zákon, skutky a soud. 

Zákon je zrcadlo

Zákon se nám jeví jako zrcadlo, do kterého hledíme a poznáváme naši skutečnou tvář. A od toho zrcadla (zákona) nemůžeme očekávat žádné spasení nebo ospravedlnění. Jenom zjišťujeme, jak daleko je naše jednání od jednání Božího. Naše záchrana je ve víře v našeho spasitele Pána Ježíše Krista.