Tři (čtyři) muži v rozpálené peci

Křesťané by se nikdy neměli klanět před tím, co uctívá svět (Babylon), ale pouze před jediným pravým živým Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, který o sobě ústy proroka řekl "Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha." (Izaiáš 45:5) Zlatá socha je symbolem modlářství, viz zlaté tele (Exodus kapitola 32) nebo dvě zlatá telata (1. Královská 12:28). Bůh má modlářství v ohavnosti ve svém Slově praví: "Já Hospodin jsem tvůj Bůh ... nebudeš mít jiné bohy vedle mne ... nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý." (Exodus 20:1-4)

Král Nabukadnezar nechal vyrobit zlatou sochu. Byla 60 loktů vysoká a 6 loktů široká. Nechal ji postavit na pláni Dura v provincii Babylon. Potom dal shromáždit satrapy, hejtmany, místodržící, radní, pokladníky, soudce, hodnostáře a všechny úředníky provincií, aby se dostavili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Satrapové, hejtmani, místodržící, radní, pokladníci, soudci, hodnostáři a všichni úředníci provincií se tedy shromáždili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Když stanuli před sochou, kterou Nabukadnezar vztyčil, zvolal hlasatel mocným hlasem: „Lidé všech národů a jazyků, přikazuje se vám toto: Jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padněte a klanějte se zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude ihned hozen do rozpálené ohnivé pece!“ Jakmile tedy všichni ti lidé ze všech národů a jazyků uslyšeli roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál a všechnu tu hudbu, padali a klaněli se té zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Tehdy ale přišli jistí mágové s obviněním proti Židům. „Ať žiješ, králi, navěky!“ pozdravili krále Nabukadnezara. „Sám jsi, Výsosti, ráčil vydat nařízení, že každý, kdo uslyší roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, musí padnout a klanět se té zlaté soše, a kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude hozen do rozpálené ohnivé pece. Jsou tu ale jistí Židé, které jsi ráčil pověřit správou provincie Babylon – Šadrach, Mešach a Abednego – a tito muži si z tebe, králi, nic nedělají. Tvé bohy nectí a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se neklanějí.“ Nabukadnezar soptil hněvem. Poručil, ať mu Šadracha, Mešacha a Abednega přivedou, a když ty muže ke králi přivedli, Nabukadnezar jim řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem vztyčil? Jste teď připraveni, jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padnout a klanět se té soše, kterou jsem vyrobil? Jestli se nepokloníte, budete ihned hozeni do rozpálené ohnivé pece! A který bůh by vás mohl zachránit z mé moci?“ „Na to ti, Nabukadnezare, nepotřebujeme sami odpovídat,“ řekli králi Šadrach, Mešach a Abednego. „Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi. A i kdyby ne, vezmi na vědomí, králi, že tvé bohy ctít nebudeme a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se nepokloníme.“ Nabukadnezar se na Šadracha, Mešacha a Abednega rozzuřil. S tváří zkřivenou vztekem ihned poručil rozpálit tu pec sedmkrát více, než se rozpalovala obvykle, a největším silákům ze svého vojska přikázal, ať Šadracha, Mešacha a Abednega svážou a hodí je do rozpálené ohnivé pece. A tak ty muže svázali, jak byli – v pláštích, kalhotách i čepicích – a hodili je do rozpálené ohnivé pece. Protože byl králův rozkaz tak přísný, rozpálili pec tak silně, že ty muže, kteří do ní Šadracha, Mešacha a Abednega házeli, sežehl plamen. Tito tři muži, Šadrach, Mešach a Abednego, pak dopadli svázaní doprostřed rozpálené ohnivé pece. Náhle se král Nabukadnezar zděsil. Vstal a ohromen se ptal svých rádců: „Copak jsme nehodili do plamenů tři svázané muže?“ „Jistě, Výsosti,“ odpověděli. „Jenže já vidím čtyři muže,“ on na to, „a rozvázané! Procházejí se v plamenech, vůbec nic jim není a ten čtvrtý vypadá jako Boží syn!“ Nabukadnezar přistoupil k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadrachu, Mešachu, Abednego, služebníci Nejvyššího Boha, pojďte ven!“ A tak Šadrach, Mešach a Abednego vyšli z ohně ven. Satrapové, hejtmani, místodržící i královští rádcové se shromáždili, aby viděli ty muže, kterým oheň vůbec neublížil. Ani vlasy na hlavě neměli ožehlé, ani na pláštích nebylo nic znát a nebyli ani cítit ohněm. Nabukadnezar tehdy prohlásil: „Požehnán buď Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a zachránil své služebníky, kteří se na něj spolehli! Vzepřeli se dokonce i královskému rozkazu a raději by položili život, než aby sloužili a klaněli se jinému bohu, než je jejich Bůh. Proto nařizuji lidem všech národů a jazyků: Kdokoli by se rouhal Bohu Šadrachovu, Mešachovu a Abednegovu, bude rozčtvrcen a jeho dům obrácen v smetiště. Žádný jiný Bůh přece nedokáže zachránit jako tento!“ Král se pak postaral, aby se Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi v babylonské provincii dobře dařilo. Král Nabukadnezar lidem všech národů a jazyků v celém obydleném světě: Hojný pokoj vám! S potěšením vám dávám na vědomost divy a zázraky, které při mně vykonal Nejvyšší Bůh. Jak nesmírné jsou jeho divy, jak mocné jeho zázraky! Jeho království trvá navěky, jeho vláda nad všemi pokoleními!

Daniel 3:1‭-‬33

Vyprosť mě Bože mé záchrany z pece soužení tohoto světa! 

MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín - varování oznamující soud

MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín - „sčetl, sčetl, zvážil, rozděluji“ - varování oznamující soud, má svůj původ ve starozákonní knize Daniel. Na hostině se králi Belšasarovi, který zneuctil zlaté nádoby ukořistěné z jeruzalémského chrámu, zjevila píšící ruka, která k jeho zděšení napsala na zeď paláce nápis: MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je. Byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký. Tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům.

MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín. Toto je výklad toho slova:

MeNé - sečetl Bůh tvé kralování a ukončil je.

TeKéL - byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným.

PeRéS - rozpůleno bylo tvé království a bylo dáno Médům a Peršanům.

Král Belšasar připravil tisícovce svých velmožů veliký hodokvas a sám popíjel víno v čele této tisícovky. Když okusil víno, poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nebúkadnesar odnesl z jeruzalémského chrámu. Že prý král, jeho velmoži, jeho ženy i jeho družky budou pít z nich. Hned přinesli zlaté nádoby, odnesené z chrámu Božího domu v Jeruzalémě, a král, jeho velmoži, jeho ženy i jeho družky se z nich napili. Popíjeli víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné i kamenné. V té chvíli se objevily prsty lidské ruky a psaly před svícnem na omítce stěny královského paláce. Král jen hleděl na hřbet jakési ruky, jak píše. A tu se králi úplně změnil výraz, z hloubi duše byl zděšen, sotva se držel na nohou a kolena mu klepala o sebe. Potom se král hlasitě rozkřičel, aby přivedli věštce a chaldejce a drobopravce. Král k babylonským mudrcům promluvil a řekl jim: Každý, kdo přečte tento nápis a přednese mi jeho výklad, šarlat oblékne a zlatý řetěz okolo krku obdrží a bude vládnout jako třetí v království. Pak předstupovali všichni královští mudrci, ale nápis přečíst nedokázali ani sdělit králi jeho výklad. To už byl král Belšasar úplně zděšený a byl téměř k nepoznání. Také jeho velmoži byli zmateni. Vzhledem k řečem, které vedli král a jeho velmoži, vstoupila do hodovní síně i královna matka. Promluvila a řekla: Králi, navěky buď živ. Nemusíš se z hloubi duše děsit a svůj výraz si zachovej. Ve tvém království je muž, ve kterém dlí duch svatých bohů a v němž se za dnů tvého otce nalezlo osvícení a jasnozřivost i moudrost, jakou mívají bohové. A král Nebúkadnesar, tvůj otec, jej ustanovil představeným kouzelníků, věštců, chaldejců, drobopravců… Tvůj otec, králi, jelikož neobyčejný duch a poznání i jasnozřivost vykládající sny a záhadné výroky a rozplétající obtíže se nalezla v Danielovi, jemuž dal král jméno Beltšasar. Nyní tedy budiž zavolán Daniel a on přednese výklad. Před krále byl tedy předveden Daniel. Král k Danielovi promluvil a řekl: Ty jsi ten Daniel ze synů judských vysídlenců, které přivedl král, můj otec, z Judska? Už jsem o tobě slyšel, že v tobě dlí duch bohů a nalezlo se v tobě osvícení a jasnozřivost i neobyčejná moudrost. Teď byli přede mne předvedeni mudrci a věštci, aby ten nápis přečetli a sdělili mi jeho výklad, ale nejsou schopni mi přednést výklad těch slov. Já jsem ale slyšel o tobě, že dokážeš výklady vysvětlovat a obtíže rozplétat. Jestli teď dokážeš přečíst ten nápis a sdělit mi jeho výklad, šarlat oblékneš a zlatý řetěz okolo krku obdržíš a budeš vládnout jako třetí v království. Nato Daniel odpověděl a před králem řekl: Tvé dary nechť zůstanou tobě a své odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare, nepokořil své srdce, přestožes o tom všem věděl, nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu a ty i tví velmoži tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil. Nato byl od něho poslán hřbet té ruky a nápis tento zapsán. A tímto nápisem je zapsáno: MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín. Toto je výklad toho slova: MeNé -- sečetl Bůh tvé kralování a ukončil je. TeKéL -- byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným. PeRéS -- rozpůleno bylo tvé království a bylo dáno Médům a Peršanům. Nato Belšasar poručil a Daniela přioděli šarlatem i zlatým řetězem okolo krku a rozhlašovali před ním, že bude v království vládnout jako třetí. Té noci byl chaldejský král Belšasar zabit. (Daniel 5:1-30)

Ještě před vyložením slov oznamuje Bůh skrze Daniele obžalobu babylonské světové říše, ztělesněné Belšasarem. Belšasar si byl vědomí dřívějšího Božího konání, ale přece toho nedbal. Nyní sám stál krátce před koncem.

Daniel je vyveden ze zapomnění a přiveden před krále. Jsou mu slíbeny vysoké pocty a třetí místo v království v případě, že bude umět přečíst a vyložit napsané písmo - MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín - varování oznamující soud.

Proč až třetí místo? Belšasar sám byl druhý, neboť první byl jeho otec, který se v té době zdržoval jinde.

Písmo na zdi bylo varováním:

Slovo MeNé „sčetl“ bylo opakováno dvakrát, jako by tento bod měl být zvláště zdůrazněn. Bůh, který může sčítat jak hvězdy na nebi, tak vlasy na  lidské hlavě, vzal na vědomí hříchy babylonské světové říše a sčetl je.

Slovo TeKéL „zvážil“ ukazuje, že Belšasar sám byl postaven na zkoušku a byl odsouzen.

Slovo uFaRSín „rozděluji“ oznamuje bezprostřední zánik říše. Varování zůstalo bez účinku a  ještě téže noci vzal Darius Médský město a ujal se království, Belšasar byl zabit.