Mnozí studují Bibli jen proto, aby uspokojili svou sektářskou hrdost. Být dobře obeznámen s verši v oblasti určitých dogmat své vlastní denominace považují někteří za důležitější než cokoliv jiného a tak usilovně hledají další a další podpůrné verše pro své vlastní učení, přitom úplně ignorují učení Mistra a v podstatě se snaží Slovo Bible naroubovat na své vlastní učení.
Dalším znakem sektářství je, že si mnohé subjekty dávají přívlastky jako „JEDINÁ SPASITELNÁ“ nebo „BOŽÍ OSTATEK“ a podobně, čímž degradují ostatní křesťany na méně cenné, protože nejsou členy jejich exkluzivní skupiny, která jako jediná má ve svých rukou klíče od nebeské brány, čímž se staví do role Boha, ale sám Bůh je ve své svrchovanosti naprosto spravedlivý a nedělá rozdíly v lidech.
V neposlední řadě se tento sektářský duch projevuje tiskem duchovní literatury a to v mnoha případech zcela zdarma, což by se na první pohled mohlo zdát jako záslužná činnost, ovšem jedná se o literaturu ovlivněnou učením té, či oné denominace, kde se klade důraz vždy na vlastní učení na úkor učení Bible. Smutný obraz se naskytuje při pohledu na tisíce knih s lidským učením, kde není ani jedna Bible. To jen dokresluje, že lidské učení staví nad učení Mistra a knihy co napsali lidé nad Bibli, která je celá inspirovaná Bohem.
Dalším znakem sektářství může být určitá izolace, kde je členům doporučováno, aby navazovali svazky pouze se členy této exkluzivní skupiny a ostatním se vyhýbali, což je v přímém protikladu s tím co učí Bible.
Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí. Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. (1. Timoteovi 4:1-3)
V této souvislosti stojí za připomenutí, že jedině evangelium je Boží mocí k záchraně:
Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. (Římanům 1:16)
Dalším znakem sektářství je, že si mnohé subjekty dávají přívlastky jako „JEDINÁ SPASITELNÁ“ nebo „BOŽÍ OSTATEK“ a podobně, čímž degradují ostatní křesťany na méně cenné, protože nejsou členy jejich exkluzivní skupiny, která jako jediná má ve svých rukou klíče od nebeské brány, čímž se staví do role Boha, ale sám Bůh je ve své svrchovanosti naprosto spravedlivý a nedělá rozdíly v lidech.
V neposlední řadě se tento sektářský duch projevuje tiskem duchovní literatury a to v mnoha případech zcela zdarma, což by se na první pohled mohlo zdát jako záslužná činnost, ovšem jedná se o literaturu ovlivněnou učením té, či oné denominace, kde se klade důraz vždy na vlastní učení na úkor učení Bible. Smutný obraz se naskytuje při pohledu na tisíce knih s lidským učením, kde není ani jedna Bible. To jen dokresluje, že lidské učení staví nad učení Mistra a knihy co napsali lidé nad Bibli, která je celá inspirovaná Bohem.
Dalším znakem sektářství může být určitá izolace, kde je členům doporučováno, aby navazovali svazky pouze se členy této exkluzivní skupiny a ostatním se vyhýbali, což je v přímém protikladu s tím co učí Bible.
Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů, těch, kteří v pokrytectví mluví lež a mají vypálené znamení na vlastním svědomí. Zabraňují lidem ženit se a nařizují jim zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. (1. Timoteovi 4:1-3)
V této souvislosti stojí za připomenutí, že jedině evangelium je Boží mocí k záchraně:
Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. (Římanům 1:16)
Dále pouze Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. (Židům 4:12)
Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho. (Marek 7:13)
