O darech milosti

Jsou rozdílná obdarování (CHARISMATA), ale tentýž Duch; jsou rozdílné služby (DIAKONIAI), ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci (ENERGEMATA), ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech.

Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. (1. Korintským 12,4-14)

Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého. Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. Má-li službu, ať slouží. Je-li vyučující, ať učí. Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně. (Římanům 12,3-8)

Dary milosti, podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné Boží milosti. Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen. (1. Petrův 4,10-11)

Usilujte o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána

Smyslem života není být šťastný, ale být svatý, sedmkrát se v Božím slově opakuje „Buďte svatí, jako já jsem svatý“ proto „usilujte o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána“ (Židům 12:14)

„Svatý“ původně znamenalo „zasvěcený Bohu“ nebo „oddělený pro Boha“ nebo „odevzdaný Bohu“.

Nazareus, tj. zasvěcený Bohu, oddělený pro Boha a odevzdaný Bohu se vyznačoval třemi věcmi:

Zdrženlivost od všeho co pochází z vinného kmene (ze světa). To znamenalo zřeknutí se pozemských slastí a radostí, které Bůh normálně dává k dispozici, ale které by mohly toho, kdo se zasvětil, odvést od Kristova kříže zpět do světa.

Dlouhé vlasy. Tím, že si člověk nechal růst vlasy, bylo rozhodnutí srdce viditelné i  navenek. Dlouhé vlasy jsou ostudou a pohanou pro muže (1. Korintským 11:14), když se u někoho ukáže rozhodné myšlení pro Pána (Filipským 2:5-8) je to často důvod k posměchu, opovržení a pohaně.

Žádný styk s mrtvým. Ten, kdo se oddělí pro Boha, se musí vystříhat všech znečištění, hříchů a skutků těla, bez praktické svatosti nemůže být pro Boha nikdo použitelný.

Slib Nazarea byl naprosto dobrovolnou věcí,nezávisle na příslušnosti k pokolení se mohl muž nebo žena z Izraele v srdci rozhodnout, že se zcela oddělí pro Boha, v  Božím slově čteme o různých lidech, kteří zůstali zasvěceni Bohu i po celý svůj život: Samson, Samuel, Jan Křtitel.

Jan Křtitel prohlásil: Já se musím umenšovat, aby On byl vyvýšen. Pavel řekl: Kdybych se chtěl zalíbit lidem, nejsem jeho učedníkem. Věřícím židům potom Pavel řekl: Bez víry není možné zalíbit se Bohu a co není z víry je hřích!

„Podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými v celém svém způsobu života.“ (1. Petrův 1:15) „neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení.“ (1. Tesalonickým 4:7)

„Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.“ (Zjevení Janovo 20:6) „blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ (Matouš 5:8)

„Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrův 12:9)

„Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“ (Zjevení Janovo 22:11) „zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ (Zjevení Janovo 14:12)

Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen. (Zjevení Janovo 22:21)

Boží pečetí není sobota, ale Duch Svatý

Boží pečetí není sobota, ale Duch Svatý, někteří se snaží zneklidnit ostatní svými slovy a zmást jejich duše.

Učení o tom, že Boží pečetí je sobota nemá žádnou oporu v Bibli, toto učení navíc stojí v přímém protikladu k učení Písma, které nám  jasně říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý!

Bible nám v novém zákoně jasně říká, že pečetí křesťanů je Duch Svatý:

Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. (2. Korintským 1:21-22)

V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým. (Efezským 1:13)

A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. (Efezským 4:30)

Proto se nenechte zmást, těmi co tvrdí, že Boží pečetí je sobota, neboť se jedná o lživé tvrzení, které nemá oporu v Bibli.

Uctívání Boha v duchu a pravdě

Klanění je to samé co uctívání, klanět se v duchu a pravdě znamená klanět se v  Duchu Svatém "modlete se v Duchu Svatém" (Juda 1:20) neboť "Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená" (Jan 6:63).

Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.  Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“ (Jan 4:21-24)

Bůh je Bohem hledajícím "neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno" (Lukáš 19:10), pokud chceme Boha  správně uctívat, mu­síme se narodit  znovu z Božího Ducha, neboť "nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží" (Jan 3:3). Uctívání Boha nespočívá v hle­dání svaté hory nebo obřadního chrámu a nemělo by se omezovat pouze na vnější formy a obřady, neboť "Bůh zkoumá postoje srdce" (Jeremiáš 17:10) a "nepohrdne zkroušeným a pokořeným srdcem" neboť "oběť Bohu je zkroušený duch" (Žalm 51:19). Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. (Matouš 5:8)

Uctíváš Boha v Duchu a Pravdě, nebo tělesně a ve lži?