Kristus jako Hospodinův anděl ve starém zákoně

Hospodinův anděl ji nalezl v pustině u vodního pramene, u pramene na cestě do Šúru, a řekl: Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš? Odpověděla: Utíkám od své paní Sáraje. Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku. A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno. Dále jí Hospodinův anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael, protože Hospodin naslouchal tvému soužení. Bude to člověk jako divoký osel, jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti všem svým bratřím. Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi Bůh vidění. Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl? Proto se ta studna nazývá Bér-lachaj-rói. Ta je mezi Kádešem a Beredem. (Genesis 16:7-14)

Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře Hospodinově se opatří. Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. (Genesis 22:8-18)

I ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. Když Hospodin viděl, že odbočil, aby se podíval, zavolal na něho Bůh z prostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá. Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. (Exodus 3:2-6) 

Hle, posílám před tebou anděla, aby tě střežil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho. Neprovokuj ho, neboť nesejme vaše přestoupení, protože mé jméno je v něm. Když ho však budeš bedlivě poslouchat a plnit vše, co říkám, stanu se nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. Neboť můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kenaancům, Chivejcům a Jebúsejcům a já je vyhladím. (Exodus 23:20-23)

Nyní jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Ale v den svého navštívení je navštívím s trestem za jejich hřích. (Exodus 32:34)

Pošlu před tebou anděla a vyženu Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. (Exodus 33:2)

Bileám ráno vstal, osedlal svou oslici a šel s moábskými knížaty. Bůh vzplanul hněvem, že Bileám šel; Hospodinův anděl se mu postavil do cesty jako protivník. On jel na své oslici a s ním byli dva jeho služebníci. Oslice uviděla Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Oslice uhnula z cesty a šla polem. Bileám však oslici bil, aby se vrátila na cestu. Pak se Hospodinův anděl postavil na pěšině mezi vinicemi; na jedné i druhé straně byla zeď. Když oslice uviděla Hospodinova anděla, přitiskla se ke zdi a přitlačila ke zdi Bileámovu nohu. On ji znovu bil. Hospodinův anděl znovu přešel a postavil se na úzkém místě, kde nebylo možné uhnout napravo ani nalevo. Když oslice uviděla Hospodinova anděla, lehla si pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. Hospodin otevřel oslici ústa a ta řekla Bileámovi: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil? Bileám oslici řekl: Vždyť se mi vysmíváš! Kdybych měl s sebou meč, tak bych tě teď zabil. Oslice Bileámovi řekla: Což nejsem tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Měla jsem ve zvyku ti něco takového dělat? Odpověděl: Ne. Hospodin odkryl Bileámovi oči, takže uviděl Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Poklekl a poklonil se tváří k zemi. Hospodinův anděl se ho zeptal: Proč jsi takto třikrát bil svou oslici? Hle, já jsem vyšel jako tvůj protivník, neboť tato cesta je přede mnou pochybená. Oslice mě uviděla a takto třikrát přede mnou uhnula. Kdyby přede mnou neuhnula, ano, tebe bych teď zabil, a ji bych nechal naživu. Bileám řekl Hospodinovu poslu: Zhřešil jsem, neboť jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě. Nyní, jestliže je to zlé ve tvých očích, vrátím se. Hospodinův anděl řekl Bileámovi: Jdi s těmi muži. Ovšem jenom to slovo, které k tobě budu mluvit, to budeš mluvit. Bileám tedy šel s Balákovými knížaty. (Numeri 22:21-35)

Hospodinův anděl pak vystoupil z Gilgálu do Bokímu a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl jsem vás do země, o které jsem přísahal vašim otcům a řekl jsem: Navěky nezruším svou smlouvu s vámi. Vy naopak neuzavřete smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře strhnete. Ale neuposlechli jste mě. Co jste to provedli? Však jsem také řekl: Nevyženu je před vámi. Budou vám ostnem v boku a jejich bohové budou pro vás léčkou. I stalo se, když Hospodinův anděl mluvil tato slova ke všem synům Izraele, že lid pozvedl hlas a rozplakal se. A nazvali ono místo jménem Bokím a obětovali tam Hospodinu. (Soudců 2:1-5)

I přišel Hospodinův anděl a posadil se pod terebintem, který je v Ofře, která patří Jóašovi Abíezerskému. Jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu na víno, aby ji uchránil před Midjánci. Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: Hospodin s tebou, udatný hrdino. Nato mu Gedeón odpověděl: Dovol, můj pane, pokud je Hospodin s námi, proč nás potom postihlo toto všechno a kde jsou všechny jeho obdivuhodné činy, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: Cožpak nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Jenže teď nás Hospodin opustil a vydal nás do ruky Midjánců. Hospodin se k němu obrátil a řekl: Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z ruky Midjánců. Což jsem tě neposlal? On se ho zeptal: Dovol, Panovníku, čím zachráním Izrael? Vždyť můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem ten nejmenší v domě svého otce. Tu mu Hospodin odpověděl: Protože budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže. On jej požádal: Jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, učiň pro mě znamení, že se mnou mluvíš ty. Nevzdaluj se, prosím, odsud, dokud se k tobě nevrátím, nepřinesu svou přídavnou oběť a nepředložím ti ji. Řekl mu: Já zůstanu dokud se nevrátíš. Gedeón tedy šel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso položil do koše, vývar nalil do hrnce, přinesl to k němu pod terebint a nabídl mu to. Boží anděl mu řekl: Vezmi to maso a nekvašené chleby, předlož to u této skály, ale vývar vylej. I učinil tak. Hospodinův anděl vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa a nekvašených chlebů. Ze skály vystoupil oheň a strávil to maso a nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z očí. Gedeón zjistil, že to byl Hospodinův anděl. Gedeón řekl: Běda mi, Panovníku Hospodine, protože jsem spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář. Hospodin mu však odpověděl: Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš. Gedeón tam postavil Hospodinu oltář a nazval jej: Hospodin je pokoj. (Soudců 6:11-24)

Synové Izraele dále páchali to, co je v Hospodinových očích zlé, a Hospodin je vydal na čtyřicet let do ruky Pelištejců. Byl jeden muž ze Soreje z danovské čeledi jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: Jen pohleď: Jsi neplodná a nerodila jsi, ale otěhotníš a porodíš syna. Nuže, měj se bedlivě na pozoru: Nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst nic nečistého. Neboť hle, budeš těhotná a porodíš syna. Na jeho hlavu nevstoupí břitva, protože ten chlapec bude od těhotenství Boží nazír. On začne zachraňovat Izrael z ruky Pelištejců. Ta žena šla a řekla svému muži: Přišel ke mně muž Boží. Jeho vzhled byl jako vzhled Božího anděla, velmi hrozný. Nezeptala jsem se ho, odkud je, ani on mi neoznámil své jméno. A řekl mi: Hle, ty budeš těhotná a porodíš syna. Teď nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst žádnou nečistotu, protože ten chlapec bude Boží nazír od samého těhotenství až do dne své smrti. Nato Manóach naléhavě prosil Hospodina. Řekl: Dovol, můj Pane, prosím, ať muž Boží, kterého jsi poslal, přijde znovu k nám a poučí nás, co máme udělat s tím narozeným chlapcem. A Bůh Manóacha vyslyšel. Boží anděl přišel znovu k té ženě, když pobývala na poli a její muž Manóach s ní nebyl. Ta žena si tedy pospíšila, běžela a oznámila to svému muži. Řekla mu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž ke mně onehdy přišel. Tu Manóach vstal a šel za svou ženou, přišel k tomu muži a zeptal se ho: Ty jsi ten muž, který mluvil s touto ženou? On odpověděl: To jsem já. Manóach řekl: Nechť se nyní naplní tvá slova přikazující, jaké je nařízení o tom chlapci a jeho díle. Hospodinův anděl Manóachovi řekl: Ať se ta žena má na pozoru před vším, o čem jsem jí řekl. Nepojí z ničeho, co pochází z vinné révy. Nebude pít víno ani pivo a nebude jíst žádnou nečistotu. Vše, co jsem jí přikázal, ať zachovává. Manóach pak Hospodinovu andělu řekl: Dovol, ať tě zdržíme a připravíme ti kůzle. Hospodinův anděl Manóachovi odpověděl: Pokud mě zdržíš, nepojím z tvého pokrmu, ale připravíš-li Hospodinu zápalnou oběť, přines ji. Manóach totiž nevěděl, že je to Hospodinův anděl. Manóach se pak Hospodinova anděla zeptal: Jak zní tvé jméno? Ať tě poctíme, až se naplní tvé slovo. Ale Hospodinův anděl mu odpověděl: Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné. Manóach tedy vzal kůzle a přídavnou oběť a přinesl to na skálu Hospodinu. Ten se ukázal jako podivuhodný ve svém působení a Manóach a jeho žena to viděli. I stalo se, když stoupal plamen od oltáře k nebesům, že i Hospodinův anděl vystoupil v plameni z oltáře. Když to Manóach a jeho žena viděli, padli tváří k zemi. Více se už Hospodinův anděl Manóachovi a jeho ženě neukazoval. Tehdy Manóach poznal, že to byl Hospodinův anděl. Tu Manóach řekl své ženě: Jistě zemřeme, protože jsme viděli Boha. Ale jeho žena mu odpověděla: Kdyby se Hospodinu zalíbilo nás usmrtit, nepřijal by z naší ruky zápalnou a přídavnou oběť, ani by nám neukázal všechny tyto věci a nezvěstoval by nám po celý ten čas něco takového. Ta žena pak porodila syna a nazvala ho jménem Samson. Chlapec vyrůstal a Hospodin mu žehnal. A Hospodinův Duch jej začal ponoukat v táboře Danovců mezi Soreou a Eštaólem. (Soudců 13:1-25)

Hospodinův anděl táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vytrhuje je. (Žalm 34:8)

Budou jako plevy před větrem. To anděl Hospodinův je požene. Ať je jejich cesta temná a kluzká a ať je anděl Hospodinův pronásleduje. (Žalm 35:5-6)

Bůh se zjevuje v lidské podobě ve starém zákoně

Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: Já jsem Bůh Všemohoucí. Choď přede mnou a buď bezúhonný. (Genesis 17:1)

I ukázal se mu Hospodin u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru. Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi a řekl: Panovníku, jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka. (Genesis 18:1-3)

Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš. I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob. Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi. Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam. Jákob to místo pojmenoval Peníel, neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj život byl zachráněn. Vycházelo mu slunce, když procházel Penúel; ale byl kulhavý kvůli své kyčli. Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu, která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy. (Genesis 32:25-33)

I stalo se, když byl Jozue u Jericha, že pozvedl své oči, rozhlédl se a hle, naproti němu stojí muž a v ruce má tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: Jsi s námi, nebo s našimi protivníky? On řekl: Ne. Jsem přece velitel Hospodinova zástupu. Právě jsem přišel. Nato Jozue padl tváří k zemi a klaněl se. Zeptal se ho: Co můj Pán promluví ke svému otroku? Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na němž stojíš, je svaté. A Jozue tak učinil. (Jozue 5:13-15)

Nato řekl: Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů. Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: Šadraku, Méšaku a Abed-nego, otroci boha Nejvyššího, vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed-nego vylezli zprostřed ohně. (Daniel 3:25-28)

Když jsem já, Daniel, sledoval to vidění a snažil se, abych je pochopil, stalo se náhle, že přede mnou stál kdosi vzhledem jako člověk a uprostřed Úlaje jsem slyšel volat lidský hlas. Říkal: Gabrieli, dej tomuto pochopit to vidění. On se přiblížil k mému místu, ale když přicházel, vyděsil jsem se a padl jsem na tvář. Tehdy ke mně promluvil: Pochop, lidský synu, že to vidění je pro čas konce. Když se mnou hovořil, tvrdě jsem spal tváří k zemi. On se mne ale dotkl a postavil mne zpříma. (Daniel 8:15-18)

Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu té velké řeky, totiž Tigridu, pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže, oděného lněným oděvem, boky přepásané zlatem z Úfázu, tělo měl jako drahokam, ve tváři oslnivý jas, oči jak ohnivé pochodně, jeho paže a chodidla se leskly jako leštěný bronz a hřmot jeho slov byl hřmotem davu. Na to vidění jsem ale hleděl jen já sám, Daniel, kdežto muži, kteří byli se mnou, to vidění neviděli, nýbrž padlo na ně veliké zděšení a utekli se schovat, zatímco já zůstal sám. Jakmile jsem spatřil to veliké vidění, nezůstala ve mně síla, má důstojnost rázem přišla vniveč a nedokázal jsem se vzchopit. Pak jsem uslyšel hřmot jeho slov, a jak jsem ten hřmot jeho slov zaslechl, už jsem tvrdě spal na tváři. Když jsem tak byl tváří k zemi, vtom se mě dotkla ruka, otřásla mnou a pozvedla na kolena a dlaně mých rukou. Promluvil ke mně: Danieli, muži převzácný, pochop ta slova, která ti budu říkat, a postav se zpříma, neboť jsem byl teď vyslán za tebou. Když ke mně to slovo promlouval, stál jsem a třásl se. Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já. - Ale znovu se mne dotkl kdosi vzhledem jako člověk a posílil mne. (Daniel 10:5-12, 18)