Zobrazují se příspěvky se štítkemmodloslužba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmodloslužba. Zobrazit všechny příspěvky

6. května 2018

Mají křesťané uctívat anděly?

Uctívat anděly církev začala okolo roku 300 našeho letopočtu a kolik andělských obrazů a soch "zdobí" kostely do dnešních dnů, malé děti se modlí "andělíčku můj strážníčku" ... nicméně bible se jasně staví proti uctívání andělů v jakékoliv formě a to z dobrých důvodů, neboť uctívání andělů je v podstatě polyteismus zavlečený do církve pohany.

Navíc boží andělé (andělé světla) jsou vždy mužského rodu, zatímco zobrazení a vytesaní andělé jsou většinou ženského rodu, například mladé ženy s křídly, ženy s křídly ovšem v bibli představují démony, což odkazuje na působení satana, který přestrojuje za anděla světla.


A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla. Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti;
jejich konec bude podle jejich skutků. (2 Korintským 11:14-15)


Bible nás varuje před uctíváním andělů:

Ať vás nepřipraví o vítěznou cenu nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů. (Kolosským 2:18)

Uctívat anděly, klanět se andělům, nebo se modlit k andělům není biblické, neboť jsou to jenom Boží služebníci:


„Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl, ale on mi řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!“ Vždyť Ježíšovo svědectví je duchem proroctví.“ (Zjevení 19:10)

Jedná se o modlářství, které Bůh trestá:

„Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.“ (Exodus 20:4-6)

„Nesmíte se klanět jinému Bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je žárlivě milující Bůh.“ (Exodus 34:14)

„Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“ ( Lukáš 4:7-8)

„To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“ „Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“ (Matouš 4:9-10)

Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temných jeskyní Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu. (2. Petrův 2:4)

Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu?
(Židům 1:14) Což nevíte, že budeme soudit anděly? (1. Korintským 6:3) 




















11. března 2017

Modlářství

Neuvěřitelné množství modlářství a pověr se vetřelo mezi křesťany. Uctívání sošek, obrázků a reliktů bylo autorizováno roku 1787. Ošperkované kostry svatých jsou vystaveny v mnoha kostelech. Dřevo z Ježíšova kříže, společně s bakelitovým svatým Antoníčkem, je k mání na jarmarku a lidé se vrhají s nůžkami na kobereček, po kterém přešel papež.


Druhé Boží přikázání zní: Neučiníš sobě rytiny, ani nezobrazíš si Boha zpodobněním ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi. (2. Mojžíšova 20:4) 

Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy. (Exodus 20:4-6) 



10. března 2017

Modly nejsou nic, aneb bezmocnost model

Předložte svůj spor, praví Hospodin, přineste své pádné argumenty, praví král Jákobův. Ať je přinesou a oznámí nám, co se má přihodit. Oznamte, co jsou ty dřívější věci , ať si to vezmeme k srdci a poznáme jejich konec, nebo nám zvěstujte věci přicházející. Oznamte, co má přijít potom, a poznáme, že jste bohové. Také vykonejte něco dobrého nebo zlého, ať na to s hrůzou hledíme a společně to spatříme. Hle, nejste nic a vaše skutky nejsou na nic. Ohavností je ten, kdo si vyvolí vás. Vzbudil jsem vítěze od severu a přišel -- od východu slunce ten, kdo bude vzývat mé jméno. Podupe správce jako hlínu, jako hrnčíř bude šlapat bláto. Kdo to oznámil od počátku, abychom to věděli, a odedávna, abychom se ptali: Má pravdu? Avšak nikdo nic neoznámil, ano, nikdo nic nezvěstoval a nikdo neslyšel vaše řeči. Já jsem první, kdo mluvil k Sijónu, a hle, zde jsou. Jeruzalému dám svého zvěstovatele. Podíval jsem se a není nikdo, není mezi nimi rádce, aby odpověděli, když se jich zeptám. Hle, jsou samá špatnost, jejich díla jsou nicota, jejich modly jsou větrem a marností.

Izaiáš 41:21‭-‬29




Hloupost modlářů


Ti, kdo vytvářejí tesané modly, jsou všichni marnost a jejich vzácnosti jim neprospějí. Jsou jejich svědky: Nic nevidí ani nevědí -- jsou jim k zahanbení. Kdo by formoval boha nebo odlil modlu, když mu to nijak neprospěje? Hle, všichni jeho společníci se budou stydět. Řemeslníci jsou jen lidé. Ať se všichni shromáždí, ať se postaví. Budou se bát a stydět spolu. Kovář dělá sekeru, pracuje s uhlím a formuje ji kladivy. Dělá to svou silnou paží, navíc hladoví, až je vysílený, nepije vodu a je unavený. Tesař roztáhl míru, vyznačuje modlu rudkou, upravuje ji dláty a kružidly ji vyznačuje. Zhotoví ji jako napodobeninu muže, jako krásného člověka, aby ji usadil v domě. Pokácel si cedry nebo vzal cypřiš či dub, který si nechal vyrůst mezi lesními stromy. Vysadil vavřín a déšť mu dá vzrůst. Pak to je člověku k topení -- vzal z toho, aby se zahřál, také zatopí a napeče chléb; také udělá boha a bude se klanět: Zhotovil si tesanou modlu, aby se před ní rozprostíral tváří k zemi. Polovinu toho spálil v ohni: Tedy na polovině upeče maso, sní pečeni a nasytí se. Také se zahřeje a řekne: Výborně, zahřál jsem se a užil jsem si tepla!


Izaiáš 44:9‭-‬16



Zlaté tele je modla popisovaná v Bibli, jako symbol modloslužebnictví

Druhá kniha Mojžíšova popisuje, jak Mojžíš prodléval na hoře Sinaj a mezi tím si lid na jeho bratru Áronovi vyžádal hmatatelného boha, který by je vedl do zaslíbené země. Áron jim zhotovil po vzoru egyptského Apise zlaté tele (býčka). Mojžíš po svém návratu splnil příkaz Hospodina, aby shromáždil věrné a nevěrné pobili.

Ex 32:1: Když lid viděl, že Mojžíš otálí sestoupit z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: Vstaň a udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, -- nevíme, co se s ním stalo. Ex 32:2: Áron jim odpověděl: Strhněte zlaté kroužky, které jsou na uších vašich žen, vašich synů a vašich dcer a přineste mi to. Ex 32:3: Všechen lid strhl zlaté kroužky, které měli na uších, a přinesli to Áronovi. Ex 32:4: Vzal to od nich, odlil to do formy a udělal slité tele. Nato oni řekli: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. Ex 32:5: Když to Áron viděl, postavil před ním oltář. Pak Áron zvolal: Zítra bude Hospodinův svátek. Ex 32:6: Příštího dne časně vstali, obětovali zápalné oběti a přinesli pokojné oběti. Pak se lid usadil, aby jedli a pili; načež vstali, aby dováděli. Ex 32:7: Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti. Ex 32:8: Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal; udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. Ex 32:9: Hospodin řekl Mojžíšovi: Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. Ex 32:10: Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem. Ex 32:11: Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou? Ex 32:12: Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu a lituj zla vůči svému lidu. Ex 32:13: Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraele, své otroky, kterým jsi při sobě přísahal a řekl jsi jim: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, o níž jsem promluvil, dám vašemu potomstvu a dostanou ji navěky do dědictví. Ex 32:14: A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu. Ex 32:15: Mojžíš se vydal na cestu a sestupoval z hory. V ruce měl dvě desky svědectví, desky popsané z obou stran; byly popsány z jedné i druhé strany. Ex 32:16: Ty desky byly Boží dílo, to písmo bylo Boží písmo, vyryté na deskách. Ex 32:17: Když Jozue uslyšel halas lidu, jak křičí, řekl Mojžíšovi: V táboře je válečný křik. Ex 32:18: On řekl: Není to křik vítězů ani křik poražených, slyším křik zpívajících! Ex 32:19: I stalo se, když se přiblížil k táboru a uviděl tele a tance, vzplanul Mojžíš hněvem, odhodil desky z rukou a roztřískal je pod horou. Ex 32:20: Vzal tele, které udělali, spálil ho ohněm, drtil ho, až ho rozdrtil, rozsypal ho na hladinu vody a dal pít synům Izraele. Ex 32:21: Mojžíš řekl Áronovi: Co ti ten lid udělal, že jsi na něj uvedl tak velký hřích? Ex 32:22: Áron odpověděl: Ať můj pán neplane hněvem. Ty znáš tento lid, že je nakloněn ke zlu. Ex 32:23: Řekli mi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, -- nevíme, co se s ním stalo. Ex 32:24: Odpověděl jsem jim: Kdo má zlato, strhněte ho. Dali mi ho, hodil jsem ho do ohně a vyšlo toto tele. Ex 32:25: Když Mojžíš viděl lid, že je bez zábran -- protože Áron ho nechal bez zábran ku posměchu jejich protivníků, Ex 32:26: postavil se Mojžíš do brány tábora a zavolal: Kdo je Hospodinův, ke mně. Shromáždili se k němu všichni synové Léviho. Ex 32:27: On jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Připašte si každý meč k boku, projděte tábor sem a tam od brány k bráně a zabíjejte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého příbuzného. Ex 32:28: Synové Léviho učinili podle Mojžíšova příkazu a onoho dne padlo z lidu asi tři tisíce mužů. Ex 32:29: Mojžíš řekl: Zasvěťte se dnes Hospodinu, neboť každý byl proti svému synovi a proti svému bratru, aby vám dnes dal požehnání. Ex 32:30: I stalo se příštího dne, že Mojžíš řekl lidu: Zhřešili jste velkým hříchem. Nyní vystoupím k Hospodinu, snad získám smíření za váš hřích. Ex 32:31: Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: Ach, tento lid zhřešil velkým hříchem. Udělali si zlaté bohy. Ex 32:32: Nuže, jestli sejmeš jejich hřích, bude dobře, jestli ne, vymaž mě ze své knihy, kterou jsi napsal. Ex 32:33: Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy. Ex 32:34: Nyní jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Ale v den svého navštívení je navštívím s trestem za jejich hřích. Ex 32:35: Hospodin postihl lid za to, co udělali s teletem, které udělal Áron. 

Druhé Boží přikázání zní: Neučiníš sobě rytiny, ani nezobrazíš si Boha zpodobněním ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi. (2. Mojžíšova 20:4) 

Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy. (Exodus 20:4-6) 

Druhé přikázání: 

Ex. 20:3 Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. 

Ex. 20:4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. 

Ex. 20:5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, 

Ex. 20:6 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.


Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny

Člověk se sám sobě stal bohem, zavrhl skutečného Boha a svrhl ho z trůnu ve svém životě, vydal se na cestu svévole neboli bezbožnosti a tato cesta ho zavedla k modlářství, počínaje vytesanými modlami z kamene a konče modlou bohatství, zdraví a prosperity.

Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají. (Římanům 1:21-31)

Apoštol nám ukazuje, že všichni lidé jsou beznadějně ztraceni a propadli Božímu hněvu, neboť lidé měly přinejmenším svědectví o Bohu ve stvoření, ve kterém se zrcadlí věčná moc a Božství Stvořitele, takže jsou bez výmluvy.


Naši předci sice kdysi znali Boha, ale jejich postup nebyl takový, že odcházeli od mnoha bohů a přicházeli jednomu pravému Bohu, ale právě naopak!

Kořenem jejich pádu bylo to, že odmítali Bohu vzdát čest, která Mu náleží, ve své pýše chtěli být sami sobě moudrými, místo Boha začali uctívat sami sebe, místo Stvořitele začali uctívat stvoření.

K úpadku došlo postupně, nejprve pošetilé myšlenky, poté zatemnění srdce a rozumu a nakonec modloslužba, která vedla k ohavným hříchům.

Jestliže se člověk vzdá Boha, nemůže si stěžoval pokud se Bůh vzdá jeho a vydá ho jeho vlastním žádostem a neosvědčené mysli.

Nejhorší je ovšem skutečnost, že nejen věděli o svém zlu a hříchu, neboť poznali Boží ustanovení, ale i toto zlo a hřích činili a dokonce takové jednání schvalovali i ostatním.