O duchovní sobotě v KRISTU

Když Kristus uzdravil nemocného pouhým slovem a zbavil ho břemene nemoci, neporušil zákon soboty, ale právě naopak zcela ho naplnil v nejhlubším slova smyslu, neboť jaké je odpočinutí pod břemenem nemoci?

Bůh přikázal, aby Izrael světil sobotu, co je ovšem obecně platným zákonem? Především duchovní význam soboty (duchovní sobota). Bůh nás uvádí do svého odpočinutí na základě dokonalého díla Ježíše Krista, jako kdysi uvedl člověka do svého odpočinutí na základě dokonalého díla stvoření.

Jestliže tedy křestané oddělují neděli pro tento duchovní účel, nedopouštějí se ničeho zlého, ale jednají přesně v duchu zákona soboty, zachovávajíce Boží uložený řád práce a odpočinku.

Pojem neděle, nic nedělat, tedy odpočívat, věcně vyjadřuje totéž co pojem soboty, tedy shabathu.

Proto je třeba odpočívat v Božím spásném díle s plnou důvěrou a nerušit Boží odpočinutí, tedy Boží sobotu, marnými skutky vlastní samospravedlnosti, protože tak jako byl starozákonní rušitel soboty potrestán smrtí, tak i ten kdo ruší Boží sobotu, svými skutky, namísto aby vírou přijal dílo Kristovo, nedosáhne na nový život z Boha, ale zůstane mrtev ve svých vinách a hříších. Tento zákon duchovní soboty, duchovního odpočinutí v Kristu platí obecně a bez výhrad.

Je tedy nesmírně důležité rozlišit v čem je sobota obecně platným zákonem, který platí vždy a všude a v čem je přikázáním, jehož platnost je omezena místem a dobou, pokud to pochopíme, tak nám nebude záležet na tom, zda se den odpočinku jmenuje sobota, nebo neděle a nebudeme z takových vedlejším věcí dělat teologickou vědu, nebo na nich dokonce stavět učení.

Proto nedělejme z přikázání omezeného dobou a místem obecně platný zákon! Neboť právě tímto omylem, který leží v tom, že zaměňujeme jádro se skořápkou, respektive ducha s literou, vzniká všechno sektářství.

Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. (Římanům 14:5-6)

Boží pečetí není sobota, ale Duch Svatý

Boží pečetí není sobota, ale Duch Svatý, někteří se snaží zneklidnit ostatní svými slovy a zmást jejich duše.

Učení o tom, že Boží pečetí je sobota nemá žádnou oporu v Bibli, toto učení navíc stojí v přímém protikladu k učení Písma, které nám  jasně říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý!

Bible nám v novém zákoně jasně říká, že pečetí křesťanů je Duch Svatý:

Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. (2. Korintským 1:21-22)

V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým. (Efezským 1:13)

A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. (Efezským 4:30)

Proto se nenechte zmást, těmi co tvrdí, že Boží pečetí je sobota, neboť se jedná o lživé tvrzení, které nemá oporu v Bibli.

Křesťané nejsou povinni dodržovat soboty ve smyslu starého zákona

Nařízení Mojžíšova zákona byla jen stínem toho co mělo přijít, ale skutečnost je Kristus, ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Kolosským 2:16-17) V Kristu tedy máme žít i nadále ve stínu staré smlouvy a popírat tím, co nám daroval Kristus? Křesťané nejsou povinni dodržovat soboty ve smyslu starého zákona, celý starý zákon měl ukazovat na Krista a byl jen stínem toho co mělo přijít skutečností je ovšem Kristus, který je Pánem soboty, neboť Syn člověka je také pánem soboty (Marek 2:28), ON je nad sobotou a sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. (Marek 2:27)

Rozdíl mezi Mojžíšovým zákonem a Kristovým zákonem, shrnul Ježíš Kristus v tzv. kázání na hoře, kde žádal spravedlnost o mnoho vyšší než kterou mohla zajistit litera zákona. Vrahem již není jen vrah, ale i ten kdo se hněvá bez příčiny a smilníkem je již i ten kdo se na ženu dívá chtivě. Milost z moci Ducha tedy žádá mnohem více, než žádalo desatero nebo litera Zákona a ten kdo zpytuje srdce se s pouhou literou zákona rozhodně nespokojí.

Sobotu neboli neboli odpočinutí, můžeme mít Kristu každý den pokud možno celý život, sobotní odpočinutí bylo v podstatě předobrazem odpočinutí co máme v Kristu, naopak zákonnické dodržování soboty nás může přivést do prokletí, neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil. (Galatským 3:10), dále to má za následek vypadnutí z milosti, neboť je psáno zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti. (Galatským 5:4)

Zákon nedokáže žádný člověk naplnit. Zákon není určen pro křesťana neboť víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, smilníky, lidi praktikující homosexualitu, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení. (1.Timoteovi 1:8-10) Jako křesťan jsem pro zákon mrtvý, vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován. (Galatským 2:19)

Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše když jste byli od Boha poznáni, jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům, kterým zase znovu chcete otročit? Zachováváte dny, měsíce, období a roky! (Galatským 4:9-10) Celý zákon je totiž obsažen v Lásce, neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. (Galatským 5:14), to na čem nyní opravdu záleží je nové stvoření, proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. (2 Korintským 5:17), neboť ani obřízka ani neobřízka nic není, nýbrž nové stvoření. (Galatským 6:15)

Účelem zákona byla tzv. výchova starozákonního Božího lidu, nyní již nejsme pod tímto vychovatelem, protože zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: ‚a potomkům ‘, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: ‚a tvému potomku,‘ a tím potomkem je Kristus. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení. Neboť jestliže je to dědictví ze Zákona, není již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení. K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka. Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden. Staví se tedy Zákon proti Božím zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona. Avšak Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše Krista těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni pro víru, která měla být zjevena, takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli. Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení. (Galatským 3:16-29)

My jsme křesťané z nežidů, tedy z pohanů a pro nás platí ze starého zákona toto: Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali jim, aby nic z toho nezachovávali kromě toho, že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva. (Skutky apoštolů 21:25)

Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem. Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘. Zákon však není z víry, nýbrž: ‚Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.‘ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.‘ To proto, aby k pohanům přišlo to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha. Bratři, po lidsku pravím: Už potvrzenou závěť člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje. (Galatským 3:9-15)

Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne jako smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země -- smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich Pánem, je Hospodinův výrok, ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. (Jeremiáš 31:31-33)

Ježíš Kristus nepřišel zákon zrušit, ale naplnit: Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit (Matouš 5:17), mým odpočinkem tedy není sobota, ale Kristus: Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. (Matouš 11:28-30)

Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu. (Římanům 14:5-6)