O nemoci, bolesti, hříchu a smrti

O bolesti se dozvídáme velmi brzy po pádu stvoření, bolest je v podstatě příznak nemoci a tak čteme: "Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout." (Genesis 3,16 ČSP)

Bolesti a nemoci odstraní až samotný Pán, neboť jedině on je k tomu ustanoven: A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly. (Zjevení 21,4 ČSP)

Boží prorok Izaiáš o Něm prorokoval:
Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář (malomocný) — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. (Izaiáš 53,3-5 ČSP)

Evangelista Matouš píše: aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: ‚On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.‘ (Matouš 8,17 ČSP)

Ba dokonce byl učiněn "hříchem" který nemoc způsobuje:

Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2. Korintským 5,21 ČSP)

Nemoc (bolest) a smrt bude zahlazena teprve při příchodu Páně, neboť každé porušitelné tělo je smrtelné a může onemocnět až na smrt „neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.“ (1. Korintským 15,53 ČSP)

Tělo nebeské je neporušitelné a nesmrtelné, toto tělo nebude již žádné nemoci vydáno a ani žádné nemoci nepodlehne navěky (smrt), neboť to bude tělo oslavené a nepomíjivé.

V tomto pozemském těle, vzdycháme protože občas trpí ta či ona část těla, ale v novém těle „už kvílení nebude“.

Pár příkladů z Písma, ze kterých se dozvídáme, že i boží služebník muže onemocnět, být nemocný, být dlouhodobě (chronicky) nemocný, ba dokonce být nemocný na smrt a celkem přirozeně v důsledku nemoci i zemřít.

Zatímco Eliáš byl "vzat" tak jeho následovník „Elíša onemocněl nemocí, na kterou měl zemřít.“ (2. Královská 13, 14 ČSP)

Timoteus býval často (chronicky) nemocný a proto mu apoštol Pavel doporučil následující: Nepij už jen vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem užívej trochu vína. (1. Timoteovi 5,23 ČSP)

Apoštol Pavel nechal Trofima nemocného v Milétu: Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu. (2. Timoteovi 4,20 ČSP)

Epafroditus byl v Římě velmi nemocem blízko smrti: Toužil totiž po vás všech a byl znepokojen, protože jste se doslechli, že onemocněl. A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. (Filipským 2,26-27 ČSP)

Dokonce i apoštol Pavel trpěl chronickou nemocí „osten v těle“ a měl pravděpodobně slabý zrak.

A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. (2. Korintským 12,7-10 ČSP)

Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. (Malachiáš 3,20 ČSP)

Varování před cizoložstvím:

Můj synu, střež příkaz svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Přivaž si je nastálo ke svému srdci, připoutej si je ke krku. Když budeš chodit, povede tě; když budeš ležet, bude tě chránit a když se probudíš, zaujme tvou pozornost. Vždyť příkaz je lampou, poučení světlem, pokárání a naučení cestou života, aby tě ochránily před zlou ženou, před úlisným jazykem cizinky. Nebuď ve svém srdci žádostiv po její kráse, ať se tě nezmocní svými víčky, protože za prostitutku je jen bochník chleba, ale vdaná žena loví tvůj vzácný život. Cožpak si může někdo shrnout oheň do klína, a nespálit si oděv? Zdalipak může někdo chodit po řeřavém uhlí, a nespálit si nohy? Tak je tomu s tím, kdo vchází k ženě svého bližního; kdokoliv se jí dotkne, nezůstane bez trestu. Nepohrdají zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když hladoví. Když však je dopaden, nahradí to sedmkrát, i kdyby měl dát všechen majetek svého domu. Kdo cizoloží s ženou, tomu chybí rozum; ničí svou duši, kdo to dělá. Pocítí rány a hanbu, jeho potupa nebude smazána, protože žárlivost rozněcuje hněv muže, v den pomsty nebude mít soucit. Nebere ohled na žádné odškodné, nepodvolí se, i kdybys rozmnožil dary.

Přísloví 6:20-35 Šalamoun

Varování všem křesťanům, co žijí vědomě v hříchu!

„Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel, nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel. “ (Izaiáš 59:1-2)

Varování před sexuálním hříchem:

Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho k mé rozumnosti, abys zachoval rozvahu a aby tvé rty střežily poznání. Vždyť ze rtů cizí ženy kape med a její řeč je hladší nežli olej, ale její konec je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč. Její nohy sestupují ke smrti, do podsvětí její kroky směřují. Nesrovnává cestu života, její stezky se klátí, ani to neví. Nyní mě, synové, slyšte, neodvracejte se od řečí mých úst. Vzdal od ní svou cestu, nepřibližuj se ke vchodu jejího domu, jinak dáš svou slávu jinému a svoje roky ukrutníkovi, jinak se cizinci nasytí tvojí silou a tvoje námaha půjde do cizího domu. Nakonec budeš úpět, až bude celé tvé tělo úplně zničeno. Pak řekneš: Jak to, že jsem nenáviděl kázeň a mé srdce odvrhlo pokárání? Neposlouchal jsem své učitele a k těm, kteří mě učili jsem nenakláněl ucho. Málem jsem se uprostřed shromáždění a obce ocitl ve všem zlu. Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny. Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí? Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou! Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí. Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně. Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky? Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky. Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat. Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat. 

Přísloví 5:1-22 Šalamoun