Vánoční stromeček - pouhý přelud, dřevo poražené v lese

Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský. Toto praví Hospodin: Neučte se cestě pohanských národů a nebeských znamení se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy. Vždyť náboženské zvyklosti národů jsou nicotnost. Vezmou třeba kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou. Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho upevní, aby se nekymácelo. Jejich bohové jsou jako strašák v okurkovém poli; nemluví, musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou. Není nikdo jako ty, Hospodine. Jsi velký, velké a mocné je tvé jméno. Kdo by se tě nebál, králi národů, protože tobě to náleží. Vždyť mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty. Vespolek jsou hloupí a blázniví, naučení nicotných model je jen dřevo. Tepané stříbro, dovezené z Taršíše a zlato z Úfázu; je to dílo řemeslníka a zlatníkových rukou. Jejich oděv je modrý a purpurový, všechno je to dílo zručných mužů. Ale Hospodin je pravý Bůh, on je živý Bůh a věčný král. Před jeho hněvem se třese země, národy nevydrží jeho rozhořčení.

Jeremiáš 10:1-10

Vánoce jsou pohanské svátky! Koho si pak připomínáme?

Lidé si dovolili určit datum narození Boha přišlého v těle – Ježíše.

Vánoce jsou druhý nejvýznamnější křesťanský svátek, jsou oslavou zrození v této době (25. prosince) se údajně narodil Ježíš Kristus, alespoň tak to vypočítali křesťanští teologové žijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 („Depositio Martyrum“) a 354 (Filokalův kalendář). Všeobecně se vánoce v křesťanské církvi slaví až od 7. století. A co se slavilo předtím, v dobách, kdy ještě křesťanská církev neměla takovou moc? Zrození slunce a to nejen „u nás“, ale i jinde ve světě např. u amerických indiánů, v Asii apod. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec to je den „Natalis Solis Invicti“ – den zrození nepřemožitelného Slunce.

Vánoce byli ustanoveny ŘKC. Dne 24. a 25. prosince se narodilo několik pohanských "bohu" například Tammuz nebo Horus, jedná se tedy o pohanský svátek uctívání slunce.

Pastýři 25. prosince je nesmysl: Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné. V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem. A hle, postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach. Anděl jim řekl: „Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“ (Lukáš 2:6-12)

A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů. (Daniel 7:25)