Dobrá zpráva o veliké radosti

Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. (Izaiáš 9,5)

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva. Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když v Sýrii vládl Quirinius. I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, svou snoubenkou, která byla těhotná. Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné. V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem. A hle, postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach. Anděl jim řekl: „Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“ A náhle se s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení. “ A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat: „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“ Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli. Marie však toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno. Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, dali mu jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně. (Lukáš 2,1-21)

Místo shromažďování je Osoba nikoliv budova

Osoba Pána Ježíše Krista má být středem křesťanského shromažďování pro Boží děti, musíme mít na paměti, že Kristus je Ten, jenž je nepoznaný od světa a zavržený od  náboženství těla. Dříve byl Jeruzalém se svým chrámem středem náboženské aktivity vyznávajícího Božího lidu, v židovství bylo středem shromažďování místo, v křesťanství je středem shromažďování Osoba a touto Osobou je Pán Ježíš Kristus, jestliže se chceme shromažďovat k Němu, tak musíme jako jeho učedníci vyjít k Němu za tábor lidských a náboženských systémů stojících na základech Babylonu a následovat pouze Jeho.

Bohužel vyznávající křesťanstvo se velkou měrou vrátilo zpět k židovskému systému jednak znovu postavilo nádherné budovy jako střed svého shromažďování a dále se znovu vrací do otroctví Mojžíšova zákona. Kromě toho křesťanstvo ignorovalo tu skutečnost, že Kristus byl zavržen a jakoby se snažilo Ho přivést zpět do světa, namísto toho, aby opustilo svět a šlo za Kristem. Jednotliví lidé se snažili získat poctu nebo slávu pro sebe tím, že spojovali Jeho požehnané Jméno se svými náboženskými systémy a strukturami, ale Kristus stojí mimo náboženské systémy a struktury tohoto světa. 

Pán Ježíš Kristus jako Hospodinův anděl

Hospodinův anděl je Pán Ježíš Kristus před svým vtělením, níže uvedené texty dokládají, že Hospodinův anděl je Bůh, tedy druhá osoba Trojice.

Když se Hospodinův anděl zjevil Hagar poznala, že se nachází v boží přítomnosti a nazvala ho "Bohem vidění" (Gn 16,13)

Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi Bůh vidění. Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl? (Gn 16,13)

Když Hospodinův anděl hovořil s Abrahámem na hoře Moria, tak o sobě mluvil jako o Hospodinovi. (Gn 22,15- 16)

Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna ... (Gn 22,15- 16)

Jákobovy se Hospodinův anděl představil jako Bůh z Bét-elu. (Gn 31,13)

Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země. (Gn 31,11-13)

Když Izrael žehnal Josefovi zaměňoval slova "Bůh" a "anděl".

Potom Josefovi požehnal a řekl: Bůh, před nímž chodili moji otcové Abraham a Izák, Bůh, který je mým pastýřem od počátku až do tohoto dne, anděl, který mě ochraňoval ode všeho zlého, ať požehná tyto chlapce, ať je v nich jmenováno jméno mé a jméno mých otců Abrahama a Izáka. Ať se velice rozmnoží v zemi. (Gn 48,15-16)

V ohnivém keři se Mojžíšovi zjevil Hospodinův anděl, ale Mojžíš se skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. (Ex 3,6)

Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. (Ex 3:2-6)

Hospodin, který šel před Izraelem v oblakovém sloupu byl anděl Boží.

Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil; tak mohli jít ve dne i v noci. (Ex 13,21) Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně. (Ex 14,19)

Hospodinův anděl pověděl Manóachovi, že jeho jméno je podivuhodné (Sd 13,18), což je jedno z Božích jmen. (Iz 9,5)

Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. (Iz 9,5)

Gedeon se bál, že zemře, protože spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář. (Sd 6,22-23)

Gedeón zjistil, že to byl Hospodinův anděl. Gedeón řekl: Běda mi, Panovníku Hospodine, protože jsem spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář. Hospodin mu však odpověděl: Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš. (Sd 6,22-23)

Když Jákob zápasil s andělem, zápasil s Bohem (Oz 12,4)

V lůně matky držel svého bratra za patu, v (mužné síle) zápasil s Bohem. (Oz 12,4)

Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš. I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob. Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi. Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam. (Gn 32,25-30)

Z výše uvedeného je zřejmé, že Starý zákon mluví o Hospodinově andělu jako o Bohu. Hospodinův anděl Starého zákona je totožný s Pánem Ježíšem Kristem Nového zákona. Hospodinův anděl se odlišuje od všech ostatních andělů, tím že je nestvořený.