O rodičích a dětech

Když se farao (satan) snažil v Egyptě (ve světě) zadržet (spoutat) děti hebrejů, tak Mojžíš neřekl my se zeptáme našich dětí, nebudou-li chtít s námi jít (vyjít) z Egypta mohou tu zůstat, ale řekl „půjdeme se svými mladými i starými; půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, protože máme svátek Hospodinův.“ (Exodus 10,9 ČSP)

Podobně jednal Ezdráš: „Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu pro sebe, pro své děti a pro všechen svůj majetek.“ (Ezdráš 8,21 ČSP)

Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ (Skutky apoštolu 2,39 ČSP) Oni řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“ (Skutky apoštolů 16,31 ČSP)

Varovným příkladem je nám Eli, který svoje syny ctil více než Boha (1. Samuelova 2,29) a tak na celý dům Eli dopadl Boží soud. Eli a jeho dva synové zahynuli v jednom dni, neboť "jeho synové proklínali Boha, ale nenapomenul je." (1. Samuelova 3,13 ČSP)

Synové Élího byli ničemníci, neznali Hospodina (1. Samuelova 2,12 ČSP) Élí byl velmi starý. Slyšel o všem, co páchali jeho synové celému Izraeli, i o tom, že spávali s ženami, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání. (1. Samuelova 2,22 ČSP)

Další varovný příklad nacházíme u Samuele a jeho dvou synů: Stalo se, že když Samuel zestárl, ustanovil za soudce nad Izraelem své syny. Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě. Jeho synové však nechodili po jeho cestě, hnali se za nekalým ziskem, brali úplatek a převraceli právo. Všichni izraelští starší se shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí po tvých cestách. (1. Samuelova 8,1-5 ČSP)

A jak těžce musel platit král David, za chyby ve výchově svých mnohých synů.

Už ve starém zákoně čteme: Opakuj je (slova zákona) svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. (Deuteronomium 6,7 ČSP) Učte je své syny — mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš i když vstáváš. (Deuteronomium 11,19 ČSP)

A v novém zákoně se dozvídáme, že (Boží služebník) „má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti se vší počestností.“ (1. Timoteovi 3,4) Je-li kdo bez úhony, muž jedné ženy, jenž má věřící děti, jemuž se nedá vytknout prostopášnost nebo nepoddajnost. (Titovi 1,6 ČSP) O Timoteovi je psáno: od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. (2. Timoteovi 3,15 ČSP)

A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili? Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. (Židům 12,5-11 ČSP)

V srdci chlapce vězí hloupost (bláznovství), hůl a naučení ji od něj vzdálí. (Přísloví 22,15 ČSP) Kdo zadržuje svou hůl, nenávidí svého syna, kdo ho však miluje, usilovně ho kázní. (Přísloví 13,24 ČSP)

A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí. (Efezským 6,4 ČSP)

Boží děti uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného

Čtvrtého dne zdobí Bůh oblohu světly, aby svítila a sloužila k rozdělování času. Kristus přišel, aby svítil ztraceným lidem jako Slunce ve světě tmy „pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“ (Lukáš 1,78-79)

Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla, (Efezským 5,8) jako poslušné děti se nepřizpůsobujte dřívějším žádostem, jako když jste byli v nevědomosti, (1. Petrův 1:14) ale jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně. (1. Petrův 2,2)

Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12) „Musím konat skutky toho, kdo mne poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ (Jan 9,4-5).

Tma světlo nemilovala, neboť Pán Ježíš byl odmítnut, zavržen a ukřižován. Noc ve které se nyní svět nachází je osvěcována měsícem, který zrcadlí světlo od slunce a to je obraz všech vykoupených, kteří mají zrcadlit Kristův charakter, být světlem světa a dětmi světla ve světe tmy, neboť "my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha." (2. Korintským 3,18) a proto "všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě." (Filipským 2,14–15).

Nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím, (2. Korintským 4,4) ale ti, kdo na něj hledí, budou zářit. Na jejich tvářích nebude stud. (Žalm 34,6) Světlo spravedlivých bude jasně zářit, avšak lampa ničemů zhasne. (Přísloví 13,9) Rozumní budou zářit jasem oblohy, a kdo ke spravedlnosti dopomáhají mnohým, jako hvězdy navěky a navždy. (Daniel 12,3)

Buďte světlem světa, jako děti světla ve světě tmy,  ať záříte jako hvězdy na temné obloze!

Děti světla uprostřed světa tmy

Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla, (Efezským 5:8) jako poslušné děti se nepřizpůsobujte dřívějším žádostem, jako když jste byli v nevědomosti, (1. Petrův 1:14) ale jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně. (1. Petrův 2:2)

Sám Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni. (Římanům 8:16-17)

Pán Ježíš řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království." (Lukáš 18:16) a také řekl: "Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes." (Matouš 18:3)

Pán Bůh ať žehná všem dětem, neboť jim patří boží království.  Buďme jako děti světla ve světě tmy a choďme v pravdě a světle!