Nebiblické učení I - uctívání soch a obrazů (modlářství)

Druhá kniha Mojžíšova (Exodus) popisuje, jak Mojžíš prodléval na hoře Sinaj a mezi tím si lid na jeho bratru Áronovi vyžádal hmatatelného boha (modlu), který by je vedl do zaslíbené země. Áron jim zhotovil po vzoru egyptského Apise zlaté tele (býčka). Mojžíš po svém návratu splnil příkaz Hospodina, aby shromáždil věrné a nevěrné pobili, vše je popsáno 32 kapitole knihy Exodus.

Zlatá socha je symbolem modlářství, viz zlaté tele (Exodus kapitola 32) nebo dvě zlatá telata (1. Královská 12:28). Bůh má modlářství v ohavnosti ve svém Slově praví: "Já Hospodin jsem tvůj Bůh ... nebudeš mít jiné bohy vedle mne ... nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý." (Exodus 20:1-4) dále také "nebudete se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý." (Exodus 34:14).

Druhé Boží přikázání zapsané v Druhé knize Mojžíšově (Exodus 20:3-6) zní: 

Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.

Křesťané by se nikdy neměli klanět sochám nebo obrazům, ale pouze před jediným pravým živým Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, který o sobě ústy proroka řekl "Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha." (Izaiáš 45:5), klanění se modlám, to jest sochám nebo obrazům, ať už představují kohokoli, je satanův svod, uctívání soch nebo obrazů je modloslužbou, neboť jedinému se pokloníš „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“ (Lukáš 4:8), neboť "vyhladím tvé modly ze tvého středu a nebudeš se již klanět dílu svých rukou." (Micheáš 5:12)

A koho uctíváš ty, mrtvé sochy, nebo živého Boha? 

Je Marie královnou nebes ?

Nejdříve si musíme položit otázku, pokud někdo nazve Marii královnou nebes, je tedy královnou samotného Boha? Podle Katechismu ŘKC je Maria opravdu „Matka Boží“ a může mít Bůh matku? Katechismus ŘKC: §495 Církev vyznává, že Maria je skutečně Bohorodička („Theotokos“). §509 Maria je opravdu „Matka Boží“, protože je matkou vtěleného věčného Božího Syna, který je sám Bohem.

Josefův sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“ To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?“ A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Skutečný význam snu: Žena představuje Izrael. Slunce, měsíc a hvězdy vykreslují slávu a nadvládu, která ji byla zaslíbená v království.

Dušičky, modlitby za zemřelé, očistec a odpustky

Modlení za zemřelé bylo oficiálně zavedeno papežem Řehořem v roce 593, nicméně křesťan, který zná Písmo a je Duchem Pravdy uváděn do veškeré pravdy se modlí za živé, neboť nikdo po fyzické smrti nepůjde do očistce, který ani neexistuje, jediná záchrana je v KRISTU.  

 

A jako je lidem uloženo jednou umřít a poté soud, tak se i KRISTUS, byv jednou přinesen v oběť k tomu, by na sebe vzal hříchy mnohých, ukáže těm, kdo ho vyčkávají, podruhé bez vztahu k hříchu k záchraně. (Židům 9:27-28 PSP)

 

Svatý Řehoř I. Veliký (540 - 604), též Řehoř Dvojeslov, byl v pořadí 64. papežem katolické církve (590 – 604). Byl prvním z papežů, který začal používat titul „služebník služebníků Božích“ (lat. servus servorum Dei) a je považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské. Kromě nejvyšší duchovní funkce byl také známým církevním učitelem a autorem mnoha spisů. (zdroj Wikipedie)

 

Jiné světlo vrhá na Řehoře fakt, že tento duchovně založený papež byl horlivým stoupencem a podporovatelem kultu relikvií. Uctívání předmětů nebo přímo tělesných ostatků světců. Uctívání relikvií však v důsledku vedlo i k historickým mystifikacím. (zdroj Wikipedie) 

 

Slovo očistec není v Písmu zmíněno ani jednou. Písmo nezná žádné místo, které by jen trochu připomínalo očistec. Neexistuje, žádná přestupní stanice mezi nebem (rájem) a peklem (podsvětím).

Kdo má Syna, má život; kdo Božího Syna nemá, nemá života. (1. Janův 5:12) 

Znovuzrozený křesťan žije v jistotě očištění již zde na Zemi: V tomto je láska při nás přivedena k dokonalosti, abychom měli smělost v den soudu: že podle toho, jaký je on, jsme v tomto světě i my. (1. Janův 4:17 PSP) 

Plnomocné odpustky 

Věřící římskokatolického vyznání slaví Dušičky jako Vzpomínku na všechny věrné zemřelé, tedy ty, kteří jejichž duše ještě nedosáhly nebe, ale jsou ve fázi „očišťování“. Pro tyto duše lze od 1. do 8. listopadu získat jeden plnomocný odpustek denně (běžně lze při splnění podmínek vyprosit odpustky částečné).

Podmínky jsou:

návštěva hřbitova a modlitba za zemřelé (pro každý odpustek v jiný den)

Svátost smíření (stačí jednou, ne nutně v tyto dny)
    
Svaté přijímání (pro každý odpustek)
   
1. listopadu od poledne do půlnoci lze návštěvu hřbitova nahradit modlitbami Otče náš a Věřím v Boha v kostele. 

V souvislosti s prosbami za zesnulé během Dušiček bývá zmiňována modlitba:

Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce, zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.