Nelze sloužit Bohu i MAMONU

Nelze sloužit dvěma pánům (bohům), Bohu i MAMONU. 

 

Slovo MAMON (řecky: μαμωνᾶς) můžeme najít celkem na čtyřech místech Písma (Matouš 6,24; Lukáš 16,9.11.13).

 

Slovo MAMON (hebrejsky: מָמוֹן) znamená „bohatství, majetek, peníze“.

Slovo MANON je odvozeno z hebrejského slovesného kořene, jenž označuje „to, v co člověk doufá, čemu věří, nač spoléhá“, v českém jazyce se používá pro označení touhy po majetku nebo bohatství. 

 

V období středověku byl MAMON personifikován jako démon chamtivosti a touhy po bohatství, dále byl také personifikován jako jeden ze sedmi princů pekla. Slovo μαμμωνᾷ (řecky) označuje syrské božstvo, proto bůh bohatství MAMON.

Pojďme se podívat na jednotlivé texty Písma obsahující slovo MAMON.

Nikdo nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i MAMONU. Pro tuto příčinu vám pravím: Nestarejte se o své žití, čeho se najíte a čeho se napijete, ani o své tělo, čím se odějete; není žití více než strava a tělo než oděv? Zahleďte se na ptáky nebes, že nesejí, aniž žnou, aniž sklízejí do sýpek, a váš nebeský Otec je živí; nejste vy mnohem výtečnější než oni? A kdo z vás může svou starostlivostí přidat k svému vzrůstu jeden loket? A co se staráte o oděv? Všimněte si pozorně lilií na poli, jak rostou: nelopotí se, aniž předou, pravím vám však, že se ani Šalomoun ve vší své slávě tak neoblékal jako jedna z nich. Jestliže však Bůh takto přistrojuje trávu na poli, jež dnes je a zítra se hází do kamen, nepřistrojí mnohem spíše vás, malověrní? Nestarejte se tedy a neříkejte: Čeho se máme najíst? nebo: Čeho se máme napít? nebo: Co si máme obléci? Vždyť po všech těchto věcech se pídí národy; váš nebeský Otec přece ví, že veškeré tyto věci potřebujete. Usilujte však nejprve o Boží království a jeho spravedlnost a tyto všechny věci vám budou přidány. Nestarejte se tedy o zítřek, neboť zítřek se bude o sebe starat sám; den má dost na svém zlu. (Matouš 6,24-34 PSP) 

 

A já vám pravím: Čiňte si z MAMONU nespravedlivosti přátele, abyste, až ho bude ubývat, byli přijat do těch věčných stanů. Kdo je věren v nejmenším, je věren i v mnohém, a kdo je nespravedliv v nejmenším, je nespravedliv i v mnohém; jestliže jste se tedy neukázali věrnými v MAMONU nespravedlivém, kdo vám svěří to, co je pravé? A jestliže jste se neukázali věrnými v tom, co patří druhému, kdo vám dá to, co je vaše? Žádný čeledín nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i MAMONU. (Lukáš 16,9-13 PSP) 

 

A Bůh vyslovil všechna tato slova výrokem: Tvým Bohem jsem já, יהוה, jenž jsem tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků; nesmíš mít přede mnou dalších bohů. Nesmíš si zhotovit sochu ani žádné zobrazení toho, co je v nebesích shora, ani co je na zemi zespod, ani co je ve vodách zespod vůči zemi; nesmíš se jim klanět a nesmíš jim sloužit, neboť já, יהוה, tvůj Bůh, jsem BŮH žárlivý, navštěvující nepravost otců na dětech, na třetím a na čtvrtém pokolení mezi nenávidícími mě a prokazující laskavost tisícům mezi milujícími mě a mezi zachovávajícími mé rozkazy. (Exodus 20,1‭-‬6 PSP)

 

Z  výše uvedených textů plyne poučení, že i MANON (bohatství, majetek, peníze) může být dobrý sluha, ale jistě je špatný pán.

 

 

Ateismus není známkou moudrosti, ale známkou hlouposti

Dnešní doba se vyznačuje ateismem, který říká "Bůh není" a pomocí "evoluční teorie" je tu snaha vytěsnit Boha (se kterým se nepočítá) jako Stvořitele nebe, země, zvířat a člověka.

ŽALM 14,1 a 53,2 - Blázen (bloud) si v srdci říká: Bůh (ELOHIM) není. (Stvořitel není).

ŽALM 14
Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Blázen si v srdci říká: Bůh (ELOHIM) není. Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro. Hospodin (JHVH) shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha (ELOHIM). Všichni se společně odvrátili a jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho. Opravdu tomu nerozumí nikdo z činitelů nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Hospodinu (JHVH) nevolají? Jednou se budou třást strachem, neboť Bůh (ELOHIM) je s pokolením spravedlivých. Radu chudého zesměšňujete, avšak Hospodin (JHVH) je jeho útočiště. Kéž by byla Izraeli dána spása ze Sijónu! Až Hospodin (JHVH) změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat!

ŽALM 53
Pro vedoucího chval -- na machalat. Davidův žalm k meditaci. Blázen si v srdci říká: Bůh (ELOHIM) není. Lidé jednají zvráceně, páchají špatnosti. Není, kdo by činil dobro. Bůh (ELOHIM) shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha (ELOHIM). Všichni společně odpadli, jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho. Opravdu tomu nerozumějí činitelé nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Bohu (ELOHIM) nevolají? Jednou se budou třást strachem, jaký ještě nebyl. Vždyť Bůh (ELOHIM) rozmetal kosti těch, kdo tě obléhali. Zahanbils je, neboť Bůh (ELOHIM) je zavrhl. Kéž by byla Izraeli dána ze Sijónu spása! Až Bůh (ELOHIM) změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat.

Dále v NZ v listu Římanům 1,18-32 čteme: Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.

Bloud: pošetilec, bláhovec, blázen.

ŽALM 139 - Žalm o Bohu

Bůh není omezen časem, hmotou, ani prostorem, protože je vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí.

VŠEVĚDOUCNOST - verše 1-6

Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly.  Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš. Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám.

VŠUDYPŘÍTOMNOST - verše 7-12

Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří? Vystoupím-li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře, i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.

VŠEMOHOUCNOST - verše 13-18

Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.

Bůh se zjevuje v lidské podobě ve starém zákoně

Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: Já jsem Bůh Všemohoucí. Choď přede mnou a buď bezúhonný. (Genesis 17:1)

I ukázal se mu Hospodin u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru. Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi a řekl: Panovníku, jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka. (Genesis 18:1-3)

Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš. I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob. Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi. Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam. Jákob to místo pojmenoval Peníel, neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj život byl zachráněn. Vycházelo mu slunce, když procházel Penúel; ale byl kulhavý kvůli své kyčli. Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu, která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy. (Genesis 32:25-33)

I stalo se, když byl Jozue u Jericha, že pozvedl své oči, rozhlédl se a hle, naproti němu stojí muž a v ruce má tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: Jsi s námi, nebo s našimi protivníky? On řekl: Ne. Jsem přece velitel Hospodinova zástupu. Právě jsem přišel. Nato Jozue padl tváří k zemi a klaněl se. Zeptal se ho: Co můj Pán promluví ke svému otroku? Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na němž stojíš, je svaté. A Jozue tak učinil. (Jozue 5:13-15)

Nato řekl: Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů. Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: Šadraku, Méšaku a Abed-nego, otroci boha Nejvyššího, vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed-nego vylezli zprostřed ohně. (Daniel 3:25-28)

Když jsem já, Daniel, sledoval to vidění a snažil se, abych je pochopil, stalo se náhle, že přede mnou stál kdosi vzhledem jako člověk a uprostřed Úlaje jsem slyšel volat lidský hlas. Říkal: Gabrieli, dej tomuto pochopit to vidění. On se přiblížil k mému místu, ale když přicházel, vyděsil jsem se a padl jsem na tvář. Tehdy ke mně promluvil: Pochop, lidský synu, že to vidění je pro čas konce. Když se mnou hovořil, tvrdě jsem spal tváří k zemi. On se mne ale dotkl a postavil mne zpříma. (Daniel 8:15-18)

Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu té velké řeky, totiž Tigridu, pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže, oděného lněným oděvem, boky přepásané zlatem z Úfázu, tělo měl jako drahokam, ve tváři oslnivý jas, oči jak ohnivé pochodně, jeho paže a chodidla se leskly jako leštěný bronz a hřmot jeho slov byl hřmotem davu. Na to vidění jsem ale hleděl jen já sám, Daniel, kdežto muži, kteří byli se mnou, to vidění neviděli, nýbrž padlo na ně veliké zděšení a utekli se schovat, zatímco já zůstal sám. Jakmile jsem spatřil to veliké vidění, nezůstala ve mně síla, má důstojnost rázem přišla vniveč a nedokázal jsem se vzchopit. Pak jsem uslyšel hřmot jeho slov, a jak jsem ten hřmot jeho slov zaslechl, už jsem tvrdě spal na tváři. Když jsem tak byl tváří k zemi, vtom se mě dotkla ruka, otřásla mnou a pozvedla na kolena a dlaně mých rukou. Promluvil ke mně: Danieli, muži převzácný, pochop ta slova, která ti budu říkat, a postav se zpříma, neboť jsem byl teď vyslán za tebou. Když ke mně to slovo promlouval, stál jsem a třásl se. Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já. - Ale znovu se mne dotkl kdosi vzhledem jako člověk a posílil mne. (Daniel 10:5-12, 18) 

Hlavou Krista je Bůh, hlavou muže je Kristus, hlavou ženy je její muž

Boží Syn se stal člověkem a jako takový zaujal místo závislosti a podřízenosti, stal služebníkem Hospodinovým, který byl plně poddán svému Bohu, kterým se nechal vést, Bůh byl Jeho hlavou.

Hlavou Krista je Bůh, hlavou muže je Kristus; hlavou ženy je její muž. Tento pořádek stanovil Bůh již při stvoření a ten se nezměnil ani pádem prvních lidí do hříchu, ani Boží milostí, která přišla skrze Krista. Spíše má být opět vidět ve shromáždění (církvi). Přikrytí hlavy ženy, když se modlí nebo když prorokuje a nepřikrytí hlavy muže jsou znamením toho, že je tento božský pořádek uznáván, že se mu poddáváme. Stejně tomu je s dlouhými, nestříhanými vlasy ženy a krátkými vlasy muže, tento pořádek nemá nic společného s naším postavením v Pánu, tam již není rozdílu - Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Gal 3,28).

Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí svou hlavu. Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila. Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje. Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou. Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži. Proto musí mít žena na hlavě znamení moci kvůli andělům. Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy. Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha. Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? Neučí vás sama příroda, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu, ale nosí-li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky. Kdyby však měl někdo sklon se přít -- takový zvyk nemáme ani my, ani Boží sbory. (1. Kor 11,1-16)

Uctívání Boha v duchu a pravdě

Klanění je to samé co uctívání, klanět se v duchu a pravdě znamená klanět se v  Duchu Svatém "modlete se v Duchu Svatém" (Juda 1:20) neboť "Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená" (Jan 6:63).

Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.  Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“ (Jan 4:21-24)

Bůh je Bohem hledajícím "neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno" (Lukáš 19:10), pokud chceme Boha  správně uctívat, mu­síme se narodit  znovu z Božího Ducha, neboť "nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží" (Jan 3:3). Uctívání Boha nespočívá v hle­dání svaté hory nebo obřadního chrámu a nemělo by se omezovat pouze na vnější formy a obřady, neboť "Bůh zkoumá postoje srdce" (Jeremiáš 17:10) a "nepohrdne zkroušeným a pokořeným srdcem" neboť "oběť Bohu je zkroušený duch" (Žalm 51:19). Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. (Matouš 5:8)

Uctíváš Boha v Duchu a Pravdě, nebo tělesně a ve lži? 

Bez víry není možné se zalíbit Bohu

Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. Vírou přinesl Ábel Bohu lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel. Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu. Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry. Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. Vírou i sama Sára, ač byla neplodná, přijala moc k početí potomka a mimo svůj čas porodila, protože měla za věrného toho, kdo dal slib. Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi. Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město. Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, o kterém bylo řečeno: ‚ Z Izáka bude povoláno tvé símě.‘ Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět jako předobraz. Vírou požehnal Izák Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích. Vírou Jákob, když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a ‚poklonil se Bohu nad vrcholem své berle‘. Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech. Vírou Mojžíš, když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít dočasný požitek z hříchu. Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených. Vírou prošli Rudé moře jako po suché zemi, když se však o to pokusili Egypťané, moře je pohltilo. Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, protože s pokojem přijala vyzvědače. A co mám ještě říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům, uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabyli moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, zahnali na útěk vojska cizinců. Ženy dostaly své mrtvé zpět vzkříšené, jiní byli mučeni, a nepřijali vysvobození, aby dosáhli lepšího vzkříšení, jiní zas zakusili veřejný posměch a bičování, ba i pouta a vězení, byli ukamenováni, rozřezáni pilou, pokoušeni, zemřeli rozsekáni mečem, toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních a roklinách země. A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si zaslíbení, protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás. (Židům 11:1-40) 

Ježíš je Bůh

A anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“ Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? “ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.“ (Lukáš 1,30-35)

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1:14) 

Slovo=Bůh:

„Já jsem v Otci a Otec ve mně." (Jan 14:11)

„Já a Otec jsme jedno." (Jan 10:30) 

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. (Jan 1:1-3)

Vše vzniklo pro Krista a skrze Krista:

On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kolosským 1:15-16) 

JHWH (יהוה) "Ježíš Nazaretský král Židů"

v hebrejštině: JEŠUA HANOZRI WUMELECH HAJEHUDIM

v latině: IEZUS NAZARETUS REX IUDAEROM 

Bůh ještě Mojžíšovi řekl: Toto řekneš synům Izraele: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě poslal k vám. Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci. (Exodus 3:15)

Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám. (2 Mojžíšova 3:14)

Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já JSEM.“ (Jan 8:58)

A hle, já JSEM s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Matouš 28:20)

Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis, na kterém bylo napsáno: ‚Ježíš Nazaretský -- král Židů‘. Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; nápis byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš ‚král Židů‘, nýbrž ‚on řekl: Jsem král Židů.‘“ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ (Jan 19:19-22)

Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich. (Jan 17:26) 

A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. (Jan 17:5-6)

Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ (Jan 20:28)

Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky. (Jan 14:8-11) 

Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno,aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí,a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. (Filipským 2:6-11)

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel. (Židům 1:1-4)

Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznávat toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. (Jan 5:20)

Bůh je jeden

Je jen jeden Bůh a jiného není. Není Boha kromě Hospodina.

Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. (2. Samuelova 7:22)

Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude. (Izaiáš 43:10)

Kdo jako já to může vyhlásit a oznámit? Ať to přede mnou seřadí od doby, kdy jsem postavil lid dávný! A věci přicházející, které teprve přijdou, ať jim oznámí. Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne? Není jiná skála, o žádné nevím. (Izaiáš 44:7-8) 

Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha. (Izaiáš 45:5) 

Neboť toto praví Hospodin, jenž stvořil nebesa, on je Bůh, který vytvořil zemi a připravil ji, on ji upevnil, nestvořil ji zbytečně, vytvořil ji k bydlení: Já jsem Hospodin a jiného není. (Izaiáš 45:18) 

Oznamte a předložte fakta, jen ať se spolu poradí. Kdo to odedávna zvěstoval, odedávna to oznamoval? Zdali ne já, Hospodin? Vždyť není jiného Boha kromě mě. Jiný Bůh, spravedlivý a zachraňující, mimo mě není. (Izaiáš 45:21) 

Pamatujte na ty první věci odedávna, protože já jsem Bůh a jiného není, Bůh, a není nikdo jako já. Od počátku oznamuji budoucnost a od dávnověku, co se ještě nestalo. Říkám: Můj plán se naplní a každé své přání vykonám. (Izaiáš 46:9-10)

Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. (Římanům 3:30) 

Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden. (1. Korintským 8:4) 

Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. (Jakubův 2:19)

Bůh nenávidí lidi milující násilí

Hospodin zkoumá spravedlivého i ničemu. Jeho duše nenávidí lidi milující násilí. (Žalmy 11:5) 

Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností: Povýšené oči, lživý jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce, které kuje zlé plány, nohy, které rychle běží za zlem, falešného svědka, který šíří lži, a toho, jenž zasévá sváry mezi bratry. (Přísloví 6:16-19)

Stavbu posvátných sloupů:

Nestav si posvátný sloup. To Hospodin, tvůj Bůh, nenávidí. (Deuteronomium 16:22) 

Skutky Nikolaitů:

To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů, které i já nenávidím. (Zjevení Janovo 2:6) 

Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností:

Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností: Povýšené oči, lživý jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce, které kuje zlé plány, nohy, které rychle běží za zlem, falešného svědka, který šíří lži, a toho, jenž zasévá sváry mezi bratry.

Kazatel 6:16‭-‬19

Bůh nedělá rozdíly v lidech

Potom přišli do Kafarnau, a když byli v domě, zeptal se jich: O čem jste cestou rozmlouvali? Oni mlčeli, protože na cestě mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo je největší. Posadil se, zavolal si oněch dvanáct a řekl jim: Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech. (Mk. 9:33-35) Učedníci se dále dotazovali Pána Ježíše: V této chvíli přistoupili k Ježíšovi jeho učedníci a zeptali se ho: Kdo je největší v nebeském království? Tu zavolal dítě, postavil je doprostřed mezi ně a řekl: Skutečně říkám vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy udělá malým, jako je toto dítě, ten jen největší v nebeském království. (Mat. 18:1-4) Z prvního listu apoštola Petra čteme: Vaše duchovní představitele vybízím já sám duchovní představený jako oni, svědek utrpení Kristových a účastník slávy, která se má v budoucnosti zjevit: paste Boží stádo vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, nýbrž dobrovolně jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, nýbrž ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, nýbrž buďte svému stádu vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího věnce slávy.

Ze slov apoštola Petra usuzujeme, že představení různých obcí byli na stejné úrovni a že jich bylo více (viz. Kniha Zjevení). Nebyla mezi nimi žádná nadřazenost. V listě Galatským 2:1-10 se dovídáme, že apoštolové Jakub, Kéfas a Jan byli uznávané sloupy a byli na stejné úrovni. Uznali, že Pavel a Barnabáš jsou pro pohany a oni (Petr, Jakub, Jan) pro židy. Ani nebylo překážky ze strany těch, kteří skutečně něco znamenají. Jaké konečně měli postavení, to není pro mne důležité; Bůh nedělá rozdíly v lidech. (Gal. 2:6) I z listu apoštola Pavla vidíme, že mezi jednotlivými apoštoly nebyla žádná nadřazenost. Pán Ježíš zvolil Petra jako prvního z učedníků za skálu, na které založí svou církev, které On byl je a stále bude hlavou. Pán Ježíš se stal uhelným kamenem stavby církve (svého těla) a všichni ostatní byli, stále jsou a budou jenom dalšími kameny jeho stavby. A On je hlava těla, to je církve:stojí na začátku, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství.

Nikdo Pána Ježíše Krista nemůže nahradit ani zastoupit. Vždyť všichni zhřešili. Není rozdílu. Vždyť všichni jsou hříšníci a nemají tedy vznešenosti, která přichází od Boha. On je jediným prostředníkem mezi námi a Bohem. (Kol. 1:18) Dejte si pozor aby, vás nikdo nezotročil filosofií je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, které se opírají o světské prvopočátky, ne o Krista. Vždyť v něm bydlí celá plnost božství tělesně, a vy skrze něho jste přidružení k jeho plnosti, k němu, jenž je hlava všech (andělských knížat) a mocností. A že patříte k němu, byli jste obřezáni, ovšem ne obřízkou provedenou lidskýma rukama, nýbrž obřízkou Kristovou, která záleží v úplném svlečení hmotného těla. (Kol. 2:8-11) Když Krista vzkřísil z mrtvých (Bůh otec) a posadil po své pravici v nebi: vysoko nade všecky knížata, nade všecky mocnosti a síly, nade všechno panstvo-a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, nýbrž i v budoucím. Ano, všechno mu položil k nohám. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělo a všichni dostávají všechno od něho. (Ef. 1:20-23) Kdo by na této zemi chtěl Pána Ježíše Krista zastoupit?

Vždyť On je stále s námi. Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Vždyť ke komu bychom chtěli jít s naším pokáním, našimi prosbami?

(Řím 3:23) Šimon Petr mu odpověděl: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.

(Jan 6:68-69) Je totiž jenom jediný Bůh stejně tak jen jediný prostředník mezi Bohem a lidmi člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To je svědectví ve svůj čas. On a jedině On je naše spása. (1 Tim 2:5-6) V nikom jiném není spásy. Na celé zemi není lidem dáno žádné jiné jméno, skrze které bychom mohli dojít spásy. (Sk 4:12)

Na počátku Bůh

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze něho a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. (Jan 1:1-3) ...

... A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1:14)

Vše vzniklo pro Krista a skrze Krista:

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. (Jan 1:1-3) ...

... On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kolosským 1:15-16)

A anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha. A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“ Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže? “ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.“ (Lukáš 1:30-35)

Tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu. ( Izaiáš 55:11)

Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznávat toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. (Jan 5:20)