Dobrá zpráva o veliké radosti

Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. (Izaiáš 9,5)

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva. Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když v Sýrii vládl Quirinius. I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, svou snoubenkou, která byla těhotná. Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné. V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem. A hle, postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach. Anděl jim řekl: „Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“ A náhle se s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení. “ A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat: „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“ Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli. Marie však toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno. Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, dali mu jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně. (Lukáš 2,1-21)

Místo shromažďování je Osoba nikoliv budova

Osoba Pána Ježíše Krista má být středem křesťanského shromažďování pro Boží děti, musíme mít na paměti, že Kristus je Ten, jenž je nepoznaný od světa a zavržený od  náboženství těla. Dříve byl Jeruzalém se svým chrámem středem náboženské aktivity vyznávajícího Božího lidu, v židovství bylo středem shromažďování místo, v křesťanství je středem shromažďování Osoba a touto Osobou je Pán Ježíš Kristus, jestliže se chceme shromažďovat k Němu, tak musíme jako jeho učedníci vyjít k Němu za tábor lidských a náboženských systémů stojících na základech Babylonu a následovat pouze Jeho.

Bohužel vyznávající křesťanstvo se velkou měrou vrátilo zpět k židovskému systému jednak znovu postavilo nádherné budovy jako střed svého shromažďování a dále se znovu vrací do otroctví Mojžíšova zákona. Kromě toho křesťanstvo ignorovalo tu skutečnost, že Kristus byl zavržen a jakoby se snažilo Ho přivést zpět do světa, namísto toho, aby opustilo svět a šlo za Kristem. Jednotliví lidé se snažili získat poctu nebo slávu pro sebe tím, že spojovali Jeho požehnané Jméno se svými náboženskými systémy a strukturami, ale Kristus stojí mimo náboženské systémy a struktury tohoto světa. 

Pán Ježíš Kristus jako Hospodinův anděl

Hospodinův anděl je Pán Ježíš Kristus před svým vtělením, níže uvedené texty dokládají, že Hospodinův anděl je Bůh, tedy druhá osoba Trojice.

Když se Hospodinův anděl zjevil Hagar poznala, že se nachází v boží přítomnosti a nazvala ho "Bohem vidění" (Gn 16,13)

Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi Bůh vidění. Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl? (Gn 16,13)

Když Hospodinův anděl hovořil s Abrahámem na hoře Moria, tak o sobě mluvil jako o Hospodinovi. (Gn 22,15- 16)

Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna ... (Gn 22,15- 16)

Jákobovy se Hospodinův anděl představil jako Bůh z Bét-elu. (Gn 31,13)

Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země. (Gn 31,11-13)

Když Izrael žehnal Josefovi zaměňoval slova "Bůh" a "anděl".

Potom Josefovi požehnal a řekl: Bůh, před nímž chodili moji otcové Abraham a Izák, Bůh, který je mým pastýřem od počátku až do tohoto dne, anděl, který mě ochraňoval ode všeho zlého, ať požehná tyto chlapce, ať je v nich jmenováno jméno mé a jméno mých otců Abrahama a Izáka. Ať se velice rozmnoží v zemi. (Gn 48,15-16)

V ohnivém keři se Mojžíšovi zjevil Hospodinův anděl, ale Mojžíš se skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. (Ex 3,6)

Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. (Ex 3:2-6)

Hospodin, který šel před Izraelem v oblakovém sloupu byl anděl Boží.

Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil; tak mohli jít ve dne i v noci. (Ex 13,21) Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně. (Ex 14,19)

Hospodinův anděl pověděl Manóachovi, že jeho jméno je podivuhodné (Sd 13,18), což je jedno z Božích jmen. (Iz 9,5)

Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. (Iz 9,5)

Gedeon se bál, že zemře, protože spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář. (Sd 6,22-23)

Gedeón zjistil, že to byl Hospodinův anděl. Gedeón řekl: Běda mi, Panovníku Hospodine, protože jsem spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář. Hospodin mu však odpověděl: Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš. (Sd 6,22-23)

Když Jákob zápasil s andělem, zápasil s Bohem (Oz 12,4)

V lůně matky držel svého bratra za patu, v (mužné síle) zápasil s Bohem. (Oz 12,4)

Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky. Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš. I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob. Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi. Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam. (Gn 32,25-30)

Z výše uvedeného je zřejmé, že Starý zákon mluví o Hospodinově andělu jako o Bohu. Hospodinův anděl Starého zákona je totožný s Pánem Ježíšem Kristem Nového zákona. Hospodinův anděl se odlišuje od všech ostatních andělů, tím že je nestvořený.

Je možné upravovat Boží Slovo?

Je možné upravovat Boží Slovo? Je možné, aby existovalo tolik denominací a všechny byly křesťanské?

Proč existuje tolik denominací? Existují desítky "křesťanských" denominací, ale mnohé denominace stojí na Písmu jen z části a to z té části která jim vyhovuje, velkou část biblického učení totiž ignorují, jejich vlastní teologie jim totiž brání se plně oddat autoritě Písma a odevzdaně následovat Učitele.

Pán Ježíš Kristus  řekl: "Jsem Učitel a Pán", ale někteří začnou v Písmu hledat něco co tam není, nebo začnou ignorovat zbytek učení. Víra v Krista je jedna a ta pravá je dána od samotného Boha.

Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání,  jeden Pán, jedna víra, jeden křest,  jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás. (Efezským 4:4-6)

Pravé křesťanství není náboženská lidmi stanovená doktrína. Učení definuje pouze Bible, to je základ který dosvědčuje Duch Svatý. Víra je dar z Milosti od Boha Otce Stvořitele.

Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. (Jakub 1:17)

Kristus jako Hospodinův anděl ve starém zákoně

Hospodinův anděl ji nalezl v pustině u vodního pramene, u pramene na cestě do Šúru, a řekl: Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš? Odpověděla: Utíkám od své paní Sáraje. Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku. A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno. Dále jí Hospodinův anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael, protože Hospodin naslouchal tvému soužení. Bude to člověk jako divoký osel, jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti všem svým bratřím. Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi Bůh vidění. Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl? Proto se ta studna nazývá Bér-lachaj-rói. Ta je mezi Kádešem a Beredem. (Genesis 16:7-14)

Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře Hospodinově se opatří. Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. (Genesis 22:8-18)

I ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. Když Hospodin viděl, že odbočil, aby se podíval, zavolal na něho Bůh z prostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá. Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. (Exodus 3:2-6) 

Hle, posílám před tebou anděla, aby tě střežil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho. Neprovokuj ho, neboť nesejme vaše přestoupení, protože mé jméno je v něm. Když ho však budeš bedlivě poslouchat a plnit vše, co říkám, stanu se nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. Neboť můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kenaancům, Chivejcům a Jebúsejcům a já je vyhladím. (Exodus 23:20-23)

Nyní jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Ale v den svého navštívení je navštívím s trestem za jejich hřích. (Exodus 32:34)

Pošlu před tebou anděla a vyženu Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. (Exodus 33:2)

Bileám ráno vstal, osedlal svou oslici a šel s moábskými knížaty. Bůh vzplanul hněvem, že Bileám šel; Hospodinův anděl se mu postavil do cesty jako protivník. On jel na své oslici a s ním byli dva jeho služebníci. Oslice uviděla Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Oslice uhnula z cesty a šla polem. Bileám však oslici bil, aby se vrátila na cestu. Pak se Hospodinův anděl postavil na pěšině mezi vinicemi; na jedné i druhé straně byla zeď. Když oslice uviděla Hospodinova anděla, přitiskla se ke zdi a přitlačila ke zdi Bileámovu nohu. On ji znovu bil. Hospodinův anděl znovu přešel a postavil se na úzkém místě, kde nebylo možné uhnout napravo ani nalevo. Když oslice uviděla Hospodinova anděla, lehla si pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. Hospodin otevřel oslici ústa a ta řekla Bileámovi: Co jsem ti udělala, že jsi mě takto třikrát bil? Bileám oslici řekl: Vždyť se mi vysmíváš! Kdybych měl s sebou meč, tak bych tě teď zabil. Oslice Bileámovi řekla: Což nejsem tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Měla jsem ve zvyku ti něco takového dělat? Odpověděl: Ne. Hospodin odkryl Bileámovi oči, takže uviděl Hospodinova anděla, jak stojí na cestě a v ruce má tasený meč. Poklekl a poklonil se tváří k zemi. Hospodinův anděl se ho zeptal: Proč jsi takto třikrát bil svou oslici? Hle, já jsem vyšel jako tvůj protivník, neboť tato cesta je přede mnou pochybená. Oslice mě uviděla a takto třikrát přede mnou uhnula. Kdyby přede mnou neuhnula, ano, tebe bych teď zabil, a ji bych nechal naživu. Bileám řekl Hospodinovu poslu: Zhřešil jsem, neboť jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě. Nyní, jestliže je to zlé ve tvých očích, vrátím se. Hospodinův anděl řekl Bileámovi: Jdi s těmi muži. Ovšem jenom to slovo, které k tobě budu mluvit, to budeš mluvit. Bileám tedy šel s Balákovými knížaty. (Numeri 22:21-35)

Hospodinův anděl pak vystoupil z Gilgálu do Bokímu a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl jsem vás do země, o které jsem přísahal vašim otcům a řekl jsem: Navěky nezruším svou smlouvu s vámi. Vy naopak neuzavřete smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře strhnete. Ale neuposlechli jste mě. Co jste to provedli? Však jsem také řekl: Nevyženu je před vámi. Budou vám ostnem v boku a jejich bohové budou pro vás léčkou. I stalo se, když Hospodinův anděl mluvil tato slova ke všem synům Izraele, že lid pozvedl hlas a rozplakal se. A nazvali ono místo jménem Bokím a obětovali tam Hospodinu. (Soudců 2:1-5)

I přišel Hospodinův anděl a posadil se pod terebintem, který je v Ofře, která patří Jóašovi Abíezerskému. Jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu na víno, aby ji uchránil před Midjánci. Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: Hospodin s tebou, udatný hrdino. Nato mu Gedeón odpověděl: Dovol, můj pane, pokud je Hospodin s námi, proč nás potom postihlo toto všechno a kde jsou všechny jeho obdivuhodné činy, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: Cožpak nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Jenže teď nás Hospodin opustil a vydal nás do ruky Midjánců. Hospodin se k němu obrátil a řekl: Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z ruky Midjánců. Což jsem tě neposlal? On se ho zeptal: Dovol, Panovníku, čím zachráním Izrael? Vždyť můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem ten nejmenší v domě svého otce. Tu mu Hospodin odpověděl: Protože budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže. On jej požádal: Jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, učiň pro mě znamení, že se mnou mluvíš ty. Nevzdaluj se, prosím, odsud, dokud se k tobě nevrátím, nepřinesu svou přídavnou oběť a nepředložím ti ji. Řekl mu: Já zůstanu dokud se nevrátíš. Gedeón tedy šel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso položil do koše, vývar nalil do hrnce, přinesl to k němu pod terebint a nabídl mu to. Boží anděl mu řekl: Vezmi to maso a nekvašené chleby, předlož to u této skály, ale vývar vylej. I učinil tak. Hospodinův anděl vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa a nekvašených chlebů. Ze skály vystoupil oheň a strávil to maso a nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z očí. Gedeón zjistil, že to byl Hospodinův anděl. Gedeón řekl: Běda mi, Panovníku Hospodine, protože jsem spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář. Hospodin mu však odpověděl: Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš. Gedeón tam postavil Hospodinu oltář a nazval jej: Hospodin je pokoj. (Soudců 6:11-24)

Synové Izraele dále páchali to, co je v Hospodinových očích zlé, a Hospodin je vydal na čtyřicet let do ruky Pelištejců. Byl jeden muž ze Soreje z danovské čeledi jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: Jen pohleď: Jsi neplodná a nerodila jsi, ale otěhotníš a porodíš syna. Nuže, měj se bedlivě na pozoru: Nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst nic nečistého. Neboť hle, budeš těhotná a porodíš syna. Na jeho hlavu nevstoupí břitva, protože ten chlapec bude od těhotenství Boží nazír. On začne zachraňovat Izrael z ruky Pelištejců. Ta žena šla a řekla svému muži: Přišel ke mně muž Boží. Jeho vzhled byl jako vzhled Božího anděla, velmi hrozný. Nezeptala jsem se ho, odkud je, ani on mi neoznámil své jméno. A řekl mi: Hle, ty budeš těhotná a porodíš syna. Teď nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst žádnou nečistotu, protože ten chlapec bude Boží nazír od samého těhotenství až do dne své smrti. Nato Manóach naléhavě prosil Hospodina. Řekl: Dovol, můj Pane, prosím, ať muž Boží, kterého jsi poslal, přijde znovu k nám a poučí nás, co máme udělat s tím narozeným chlapcem. A Bůh Manóacha vyslyšel. Boží anděl přišel znovu k té ženě, když pobývala na poli a její muž Manóach s ní nebyl. Ta žena si tedy pospíšila, běžela a oznámila to svému muži. Řekla mu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž ke mně onehdy přišel. Tu Manóach vstal a šel za svou ženou, přišel k tomu muži a zeptal se ho: Ty jsi ten muž, který mluvil s touto ženou? On odpověděl: To jsem já. Manóach řekl: Nechť se nyní naplní tvá slova přikazující, jaké je nařízení o tom chlapci a jeho díle. Hospodinův anděl Manóachovi řekl: Ať se ta žena má na pozoru před vším, o čem jsem jí řekl. Nepojí z ničeho, co pochází z vinné révy. Nebude pít víno ani pivo a nebude jíst žádnou nečistotu. Vše, co jsem jí přikázal, ať zachovává. Manóach pak Hospodinovu andělu řekl: Dovol, ať tě zdržíme a připravíme ti kůzle. Hospodinův anděl Manóachovi odpověděl: Pokud mě zdržíš, nepojím z tvého pokrmu, ale připravíš-li Hospodinu zápalnou oběť, přines ji. Manóach totiž nevěděl, že je to Hospodinův anděl. Manóach se pak Hospodinova anděla zeptal: Jak zní tvé jméno? Ať tě poctíme, až se naplní tvé slovo. Ale Hospodinův anděl mu odpověděl: Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné. Manóach tedy vzal kůzle a přídavnou oběť a přinesl to na skálu Hospodinu. Ten se ukázal jako podivuhodný ve svém působení a Manóach a jeho žena to viděli. I stalo se, když stoupal plamen od oltáře k nebesům, že i Hospodinův anděl vystoupil v plameni z oltáře. Když to Manóach a jeho žena viděli, padli tváří k zemi. Více se už Hospodinův anděl Manóachovi a jeho ženě neukazoval. Tehdy Manóach poznal, že to byl Hospodinův anděl. Tu Manóach řekl své ženě: Jistě zemřeme, protože jsme viděli Boha. Ale jeho žena mu odpověděla: Kdyby se Hospodinu zalíbilo nás usmrtit, nepřijal by z naší ruky zápalnou a přídavnou oběť, ani by nám neukázal všechny tyto věci a nezvěstoval by nám po celý ten čas něco takového. Ta žena pak porodila syna a nazvala ho jménem Samson. Chlapec vyrůstal a Hospodin mu žehnal. A Hospodinův Duch jej začal ponoukat v táboře Danovců mezi Soreou a Eštaólem. (Soudců 13:1-25)

Hospodinův anděl táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vytrhuje je. (Žalm 34:8)

Budou jako plevy před větrem. To anděl Hospodinův je požene. Ať je jejich cesta temná a kluzká a ať je anděl Hospodinův pronásleduje. (Žalm 35:5-6)

Je Pán Ježíš totožný s archandělem Michaelem?

Některé církve ztotožňují archanděla Michaela s Panem Ježíšem Kristem, tento názor zastávají například Adventisté sedmého dne, nutno však podotknout, že většina reformovaných církví v současné době tento nebiblický názor nesdílí a nezastává.

Můžeme pro tvrzení, že archanděl Michael je totožný s Pánem  Ježíšem Kristem najít oporu v Bibli? Je Pán Ježíš (věčný Boží Syn) totožný s archandělem Michaelem (stvořenou bytostí)?

Slovo „archanděl“ se v Bibli vyskytuje pouze dvakrát a to v 1. Tesalonickým 4:16 "protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve" a v Judův 1:9 "Vždyť ani archanděl Michael, když se s Ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě napomene Pán"

Verš v Judův 1:9 konkrétně uvádí archanděla Michaela, to by mohlo naznačovat, že Michael je skutečně jediným archandělem, nicméně Daniel 10:13 popisuje Michaela jako "jednoho předního z knížat" což naopak naznačuje existenci více než jednoho archanděla, protože dává archanděla Michaela na stejnou úroveň s ostatními "z předních knížat."  v této souvislosti je třeba podotknout, že jediný není to samé co jedinečný. Daniel 10:21 dále popisuje archanděla Michaela jako "kníže vaše" - Já ti však oznámím, co je zapsáno v přípisu pravdy. Není totiž jiného, kdo by se odhodlal zasahovat se mnou proti nim, kromě vašeho knížete Michaela. (Daniel 10:21) a Daniel 12:1 označuje Michaela jako "knížete velikého, jenž zastává tvůj lid" - A právě v onom čase povstane Michael, ten velký kníže, jenž zastává tvůj lid, a nastane čas soužení, k jakému nedošlo, co jsou národem, až do onoho času. A právě v onom čase unikne tvůj lid, každý, kdo se nachází zapsán v knize. (Daniel 12:1)

Kniha Danielova se zmiňuje o archandělu Michaelovy, ale v popisovaném Danielově vidění je popisována ještě jedna osoba: Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu té velké řeky, totiž Tigridu, pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže, oděného lněným oděvem, boky přepásané zlatem z Úfázu, tělo měl jako drahokam, ve tváři oslnivý jas, oči jak ohnivé pochodně, jeho paže a chodidla se leskly jako leštěný bronz a hřmot jeho slov byl hřmotem davu. (Daniel 10:4-6)

Ta osoba „muž oděný v lněném oděvu“ (Da 10,5), která vypadala „jako člověk“ (Da 10,18), byl Pán Ježíš Kristus, což vyplývá z popisu (Da 10,6) z toho vyplývá, že archanděl Michael nemůže být Pán Ježíš Kristus.

A hle, kdosi podobný synům lidským (kdosi podobný Synu člověka) se dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil a řekl tomu, jenž stál naproti mně: Můj pane (Můj Pán, můj Bůh), kvůli tomu vidění na mě přišly křeče a nedokázal jsem se vzchopit. Jak by tedy mohl takovýhle otrok mého pána hovořit s takovýmto mým pánem? Vždyť ve mně už vůbec nepozůstává síla ani dech nezůstal ve mně. Ale znovu se mne dotkl kdosi vzhledem jako člověk a posílil mne. Pravil: Neboj se, muži převzácný. Pokoj tobě (Pokoj vám).  Buď silný, jen buď silný. A když se mnou hovořil, posílil jsem se, takže jsem řekl: Nechť můj pán hovoří, neboť jsi mi dodal sílu. Pravil: Zdali víš, proč jsem za tebou přišel? Já se totiž zase vrátím, abych bojoval s velitelem Persie. A zatímco já odcházím, hle, přichází velitel Řeků. Já ti však oznámím, co je zapsáno v přípisu pravdy. Není totiž jiného, kdo by se odhodlal zasahovat se mnou proti nim, kromě vašeho velitele Michaela. (Daniel 10:16-21)

Stojí za povšimnutí, že Daniel tuto osobu nazývá svým pánem, přičemž klanět se andělům, není biblické, neboť jsou to jenom Boží služebníci:

„Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl, ale on mi řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!“ Vždyť Ježíšovo svědectví je duchem proroctví.“ (Zjevení 19:10)

Dále je tu pasáž z  Judův 1:9 "Vždyť ani archanděl Michael, když se s Ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě napomene Pán"

Z  této pasáže je zřejmé, že sám archanděl Michael, který se přel se satanem o Mojžíšovo tělo se neodvažuje vynášet soud, ale odkazuje se na svého Pána, neboť "všechen soud byl svěřen Synu" Jan 5:22

Proto ho také Bůh povýšil nade vše (i nad anděli) a dal mu jméno, které je nad každé jméno (i nad jméno Michael), aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.  (Filipským 2:9-11)

O Kristu je psáno: "posadil ho po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi, která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje" (Efezským 1:20-23), zatímco o andělých je psáno: Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. (Židům 2:5)

Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘ A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘ O andělích je řečeno: ‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘ O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království.‘ (Židům 1:5-8)

Z výše uvedeného je zřejmé, že archanděl Michael nemůže být totožný s Pánem Ježíšem Kristem.

 

Kdo je v Kristu, je nové stvoření

Tak jako Bůh vdechl prvnímu Adamovi (člověku) dechnutí života (1. Mojžíšova 2:7), tak vdechuje (Jan 20:22) vzkříšený Pán, hlava nového stvoření, poslední Adam a Duch oživující učedníkům dechnutí nového života vzkříšení, tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam (Kristus) Duchem oživujícím. (1. korintským 15:45) a tak a jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi. (1. korintským 15:22-23)

I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dechnutí života, i byl člověk v duši živou. (1. Mojžíšova 2:7)

A to pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. (Jan 20:22)

Jenom člověk se stal "duší živou" žádné ze zvířat nebylo takto stvořeno, zvířata sice mají duši, to jest přirozený život, ale nemají ducha, je o nich psáno Bůh stvořil, nebo Bůh učinil a proto jenom člověk, protože má duši i ducha je Bohu zodpovědné stvoření.

Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. (2. Korintsým 5:17), neboť ani obřízka ani neobřízka nic není, nýbrž nové stvoření. (Galatským 6:15)

Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte a skrze něž jste i zachraňováni, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval -- ledaže byste uvěřili nadarmo. Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem. (1. korintským 15:1-4)

Ten, který chodil v potupě a slabosti přijde ve slávě a moci

Ten, který chodil v potupě a slabosti s pláčem po zemi, ten který nesl kříž vstříc smrti ukřižování, přijde ve slávě a moci pro svojí nevěstu, neboť je psáno "ten, kdo chodí a s pláčem nosí mošnu se semenem, přijde a s jásotem bude snášet snopy." (Žalm 126:6), neboť se "zasévá v potupě, vstává ve slávě, zasévá se v slabosti, vstává v moci." (1. Korintským 15:43)

Pán Ježíš řekl:
Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. (Jan 12:24)

Sám si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva po obou stranách; Ježíše uprostřed. Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis, na kterém bylo napsáno: Ježíš Nazaretský -- král Židů. (Jan 19-17-19)

"Co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe" (Skutky apoštolů 1:11) a "přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly." (Marek 8:38) 

Je snad Kristus rozdělen?

V dnešní době vidíme podobné rozdělení jaké panovalo v církvi před 2000 lety, kdy jeden říkal "Já jsem Pavlův," jiný "Já jsem Apollův," další "Já jsem Petrův" a další "Já jsem Kristův" a co slyšíme dnes "Já jsem evangelík" jiný "katolík" další "Já jsem adventista" a další "Já jsem Kristův" na první pohled se může zdát, že poslední zvolání "Já jsem Kristův" je jediné správné, ale v podstatě je to jen projev náboženské pýchy, která říká "Já jsem Kristův" a vy ostatní nejste z Krista. Člověk ve své náboženské pýše říká JÁ JSEM, ale Bůh odpovídá Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

Z domu Chloé jsem se o vás, bratři moji, dozvěděl, že mezi sebou máte sváry. Mám na mysli to, že jeden z vás říká: "Já jsem Pavlův," jiný: "Já jsem Apollův," další: "Já jsem Petrův" a další "Já zase Kristův." Copak je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Byli jste snad pokřtěni v Pavlově jménu? Díky Bohu, že jsem nikoho z vás nekřtil, kromě Krispa a Gaia, aby ještě někdo neřekl, že jste byli pokřtěni v mém jménu. (1. Korintským 1: 11-15) 

Apoštol Pavel na takové tělesné rozdělení reaguje následovně: A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu. Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete, neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku? Když jeden říká: ‚Já jsem Pavlův‘ a druhý: ‚Já Apollův‘, nejste jako jiní lidé? Kdo je Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, jak každému dal Pán. (1. Korintským 3:1-5) 


Copak je Kristus rozdělen?
Byl snad za vás ukřižován Pavel?
Byli jste snad pokřtěni v Pavlově jménu?
Je snad Kristus rozdělen?
Byl snad za vás ukřižován papež?
Byli jste snad pokřtěni v papežově jménu?

K dalšímu rozdělení dochází v případě křtu, kdy se k samotnému křtu přidává souhlas s konkrétním učením nebo doktrínou, případně se podepisuje členství v konkrétní církvi, nebo denominaci, je potom otázka zda se jedná o křest ve Jménu Ježíš, nebo o křest v jiném jménu, ke kterému se člověk upíše, tyto praktiky jsou ovšem v rozporu s biblickou praxí, neboť je psáno "dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše" nikde není psáno, že souběžně se křtem musí osoba souhlasit něčím co je nad biblický rámec, nebo spojovat svůj podpis s konkrétním učením, či svým podpisem stvrzovat členství v nějaké organizaci. 


Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání, jeden Pán, jedna víra, jeden křest,  jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás. (Efezským 4:4-6)